Dobrý pozdní večer.. nebo spíš noc. Je to pro mě vzácnost psát teď na tento blog, ale protože jsem doma v ČR, připadá mi to přirozenější. Právě sedím na posteli v obýváku a vedle mě se myje Rozárka. Užívám si její přítomnosti každou chvilku. Za chvíli jí zase ujedu. Zpočátku, když jsem domu přijela, si mě prohlížela docela nedůvěřivě a jenom zdálky. Vylezla nahoru na skříň. Já jsem siale vzala židli a hrábla tam nahoru do výšin, abych ji mohla vzít do náruče. Chvíli se nechala chovat. Dnes jsem také pozdravila Čiperku i další kočky z chalupy. Jen Berta tam nebyl. Zase se někde coural. Česala jsem jabka, a pak jsem hladila kočky, které se všechny natěsnaly do úzkého pruhu, kam ještě svítilo sluníčko. Slunce dělá kočkám asi dobře, hlavně Čiperka si vyhřejvá své staré kosti velmi ráda. Vylezla dokonce na zídku, aby si vychutnala sluníčka co nejdéle. Možná si Čiperku vezmeme na zimu domů do bytu. Vážně o tom uvažujeme. Rozárka se sice asi zblázní, ale nechceme nechat Čiperku mrzunout někde ve sněhu. Chceme jí dopřát příjemné i ty poslední chvilky svého života. Nechceme, aby se v zimě trápila. Tak držte palce, snad to nějak půjde. Snad tu bude Čiperka letos v zimě s námi na zimním bytě a snad to Rozára nějak skousne.
