Po vydatném běžkování se můžu vrhnout na lexikologii. Teď mám na to náladu, protože jsem fyzicky unavená. Na Hvězdě bylo sice lidí více, ale parádně jsem si to užila. Chtělo by to jen trochu víc sněhu. Občas mi lyže drhly o kamínky a větvičky. Jen tak se odrážet by bylo moc jednoduché, a proto jsem se snažila bruslit. Moc tuhle techniku lyžování neovládám. Teď cejtím vnitřní stranu stehen a záda. Projela jsem to tam skrz na skrz, i do lesíka, kde to ale drhlo ještě víc. I jsem se natáhla a měla z toho legraci. Když se už více setmělo, projela jsem se po vnější straně podél zdi, je tam obrovská louka. Zajímalo mě, kde cesta končí, a tak jsem jela pořád dál a dál. Pak jsem to musela konečně obrátit, v dálce svítila auta a tramvaje. Připadala jsem si jak na poušti. Tentokrát jsem nejela moc dlouho ve stopě, ale brzy jsem zabočila do hlubšího sněhu. Jela jsem tam úplně jako první. Jéé, to bylo krásný! Na běžkování se mi nejvíc líbí to, že během jízdy na nic nemyslím. Nebo ano, myslím, ale jen na jednu věc: na to, abych nespadla 🙂
Dočetla jsem knížku Skvostná země. Byla jsem napnutá, jak to nakonec skončí. Hodně zajímavá knížka o víře a o jedné malé holčičce, kterou šikanovali.
Těším se, až bude čtvrtek odpoledne. Půjdem do kina na Hobita. A konečně najdu čas na to, abych napsala Alče a Erikovi.. a taky Kačce a Matissovi. Jestli ale udělám zkoušky, to je ve hvězdách. Literatura je na draka!
z deviantart.com od pawprint