Tak jsme byli v pátek na operaci. 🙁 Róza už je dobrá, ale první hodiny, co jsem si ji po narkóze přinesla, byly strašný. Byla tak živá a přitom se neudržela na nohách. Chudinka. Vždycky sebou praštila na zem, a pak se zas pokoušela zvednout. Má teda výdrž. Bála jsem se, aby se o něco neuhodila. Dnes s ní jdu k panu doktorovi na kontrolu. Nosí teď kabátek, aby si nelízala tu svou ránu. Naštěstí se operace povedla a kýla je pryč. Snad jí to pomůže, snad už nebude mít svoje záchvaty a bude s námi ještě mnoho a mnoho let spokojeně žít.
Konec měsíce byl pro nás dost hrůzný. Do toho se ještě přidal strach o Rózu. Nic se mi nedaří, všechno je na prd a nikdo mi nerozumí. Už se těším, až se ponořím do Berounky a nechám se jí unášet neznámo kam!
