Když je nám špatně, nemáme chuť k jídlu, ba ani k pití… mňoukáme dolů a to naše panička ví, že je nám zle…. 🙁
Rozárka zas dneska měla svůj problém s chlupy v břiše. Je to hrozné, když se jí to tam zablokuje a ona má bolesti a křeče. Snažím se jí každý den dávat pastu na trávení, ale občas se to i tak přihodí. Chudinka. Hladila jsem ji, po chvíli se zmátořila. Inu není to už žádná mladice, ale ráda bych, aby tu mezi námi pobyla ještě nějaký čas. Proto se taky snažím dávat jí speciální kapsičky na ledviny, které ji zlobí. Sice je to pěkná pálka, ale já vím, že jí takto prodloužíme život. A nebude muset být na kapačkách… Do normálního kočičího krmiva se totiž bohužel dává sůl, která nedělá starým kočkám na ledviny dobře.
Během obědové pauzy jsem si dala 4 kilometry pěkne z kopce, a pak zase do kopce. Cílem bylo potkat se s D., její maminkou a kmotřenkou. Mise splněna, ale stihla jsem to k počítači jen tak tak. Poslední dny mám obrovskou chuť chodit po horách. Asi je to tím, jak o tom pořád někde čtu. Tak jsem si prohlížela fotky z našeho vejletu do Gruzie a taky do Ukrajiny, ráda jsem na ty časy vzpomínala. Už je to tak dávno… Vím, že je teď ještě na horách zima, kamarádka dnes dokonce jede ještě na lyže do Francie, ale já už bych tak ráda chtěla vyrazit…. V plánu mám České středohoří, a pak bych taky ráda, abychom zajeli do Rakouska. Ale to Rakousko vidím až tak někdy v červenci, srpnu, až bude opravdové teplo. I když i jaro má něco do sebe….ach jo! Musíme si hlavně nejdřív pořídit kvalitnější spacáky, protože v těch našich starých je děsná zima. Už chci aspoň květen, abychom mohli vyrazit aspoň do toho středohoří… 🙂
