Tak jsem po víc než třech měsících konečně dočetla rozečtenou knížku a těším se, že si teď přečtu nějakou oddechovku, která mě bude bavit víc než ta poslední kniha. Uff, docela jsem se musela přemáhat s tím čtením. Četla jsem ji hlavně proto, že byla v němčině. Rozuměla jsem jí v pohodě, ale prostě to téma a děj mě vůbec nezaujaly.
Srpen byl akční hned od začátku. Nejdřív jsme byli v Nové Bystřici na úzkokolejkách, pak u táty na Kublově a nakonec jsme jeli na víkend kempovat za kamarádkou a její rodinou do Benešova nad Ploučnicí. Dva dny jsme byli téměř nonstop venku, dost často na sluníčku, ve vodě. Ale teď jsme rádi schovaní uvnitř domu. Tento týden budeme jen doma a já si to užívám. Docela mi vyhovuje ten stereotyp. Občasné vybočení z normálu je super, ale mám pořád doma hodně práce. Je několik věcí, které bych chtěla taky stihnout do té doby, než začnu víc pracovat. Teď nemám na mysli domácí práce, zahradu apod., ale prostě klasické zaměstnání.
Chtěla bych stihnout vyvolat fotky z konce minulého roku a z první půlky tohoto roku. Chtěla bych totiž dokončit album pro naši malou holčičku. Taky bych chtěla vybrat konečně obrazy, které si pověsíme na zeď. Ještě jsem se nedostala k tomu zajet do kontejneru a pořádně to tam prohrabat, ale to vedro, které bude uvnitř ještě mnohem nesněsitelnější, mě dost odrazuje.
Ještě přemýšlím nad dalšími věcmi, tak jestli mě napadne něco důležitého, hned to sem připíšu. Léto utíká jako voda a rodičovská se mi krátí, tak se moc netěším, jak to bude na podzim.
Kulička dostala trest, čůrala nám totiž pravidelně v obýváku před dveře, tak teď ji už asi měsíc na noc dávám do chodby. A vlastně jí to vůbec nevadí, naopak. Je tam často větší chlad než v obýváku. Dokonce si občas vleze do svého pelíšku. Jen máme trochu strach, aby neutekla ven.
