Dnes podáte, za měsíc dodáme. Tak bych změnila slogan Český pošty, páč mě už pěkně štve. Nejen, že dopis do Německa do týdne nedošel(to by se dalo ještě pochopit, když doprava stávkuje), ale můj slovník…poslaný z Prahy do Prahy je už deset dní na cestě. A já ho přitom tak potřebuju.. Letos už ho asi neuvidím (pokud nepřijde dnes).
Dopoledne jsem byla u svého doktora, další krůček, který mě posunul do světa dospělých. Sama se divím, že tak pozdě. Z dětského musím přestoupit k dospělému lékaři. Normálně všechny propouší už v osmácti. Ani se mi nechtělo opustit svého pana doktora, je moc milý a když k němu chodím, vzpomenu si vždycky na to, když mě léčil před patnácti lety. Ne, že bych chtěla na ty roky, kdy jsem byla pořád nemocná, moc vzpomínat..ale přeci jen.. nechce se mi pryč. Co ještě všechno se musí stát, abych byla dospělá? Nevím.. duší jsem pořád dítě , brácha někdy říká, že jako tříletý 😀 Možná že jo. Člověku prostě občas prdne v hlavě a chce si hrát 🙂
Když už jsme u toho hraní, Rozárka má dneska takovou divokou náladu, ráno jsem ji škádlila s rybou na provázkou. Blbé je, že sedí pořád pod vánočním stromem(asi má pocit, že je v lese), schovává se za betlémem, prostrkuje jím packu a kouše hlavu Josefovi. Zatím její řádění nepřežila jedna ozdoba.
Dneska asi píšu naposled na svůj blog v tomto roce. Zítra odjíždím s Příběháři do Jizerek, nevím, v kolik chce Pavel jet, ale sem se asi už nedostanu. Nějaký ten článek ale ještě dneska přibude.. A kdo ví, třeba připravím ještě i překvapení .. 🙂
ještě jedna betlémová.. tady Rozárce krásně svítí oči 🙂