Mám takovu radost! Po několika měsících se mi ozvala Suina z HK. Už jsem si myslela, že na ni kontakt ztratím. Ale včera si změnila místo pobytu, a tak jsem jí zkusila napsat zprávu. Díky bohu!
Celý den byl ve znamení chalupy. Venku byla ukrutná zima, přesto jsme si odmítla vzít mikinu. Nechci se smířit s tím, že už je podzim, a tak jsem mrzla v krátkém tričku. Při česání jablek mi to ale ani nevadilo, člověk se prací zahřeje. Bavilo mě trhat je a dávat je do košíku. Máme jich hafo, možná, že s nimi pojedeme do moštárny. Tolik jablek bychom nikdy v životě nesnědli. Vylezla jsem zas na svůj strom, bohužel výhled do kraje z něj už moc nebyl, zacláněly mi listy. Pak jsem se snažila utrhnout trhátkem hrušky, urodily se jen vysoko v koruně stromů. Zůstala mi ale jedna část trhátka mezi větvemi, tak jsem to musela vzdát. Kočky byly všude kolem nás, Cipís mi bránil dokonce ve čtení Leutnanta Gustla. Ale podařilo se.
A včerejší sraz s lidmi z gymplu se taky vydařil, až mě to překvapilo. Přišli i známí z áčka a taky úplně neznámí. Jedna spolužačka měla úplně kraťoučké vlasy.. vůbec jsme ji nepoznaly. Sešlo se nás nakonec deset! S Vojtou to bylo tentokrát dost pěkné. Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem se s ním přišla osobně rozloučit.
Všude se musí vtírnout 🙂
