Včera jsem zažila pocit odcizení. A hned dvakrát za sebou. Tak se teď uklidňuju kravkovými bonbóny, ale nesmím to přehnat, abych je nesnědla všechny najednou. Mám je totiž velmi ráda. Abych to trochu rozvedla.. potkala jsem jednu známou na autobusovém nádraží, a protože měl autobus víc jak půlhodinové zpoždení, čekaly jsme tam společně, obě jsme jely stejným spojem. Pokaždé, když se někde shledáme, je to takové o ničem. Na jednu stranu se k sobě hlásíme, ale na druhou si nemáme prakticky co říct. Nebo máme, ale ta daná osoba se mě na nic nezeptá a mně připadá trapné pořád klást otázky. Když už mě konečně napadne nějaké téma a vypadá to, že zapředeme hovor, začnu mít dojem, že si ta daná osoba vykládá mé věty nesprávně, že to myslím ironicky, nafoukaně a neupřímně. Což není vůbec pravda! Takže pak zas raději zmlknu. Mohly jsme si sednout v buse vedle sebe(bylo tam dost místa), ale nakonec byla asi každá ráda, že máme dvojsedačku pro sebe. Takováto setkání mě vždycky přivádí do rozpaků. Nevím, co si mám o té osobě myslet.
Pak večer jsme měli sraz snad po sto letech s lidma z tábora a jejich drahými polovičkami. Zde jsem se necítila rovněž úplně ve své kůži, možná by se dalo říct úplně mimo svou kůži 😉 Pravda, vánoční atmosféra bytu se mi líbila, adventní věnec mi hezky voněl pod nosem, ráda jsem všechny zas viděla, ale docela mě šokovalo zjištění, že v jejich debatách absolutně nechytam a že mě ani trochu nezajímají. Kytarové zpestření bylo fajnové, ale to bylo přemlouvání, než se toho někdo ujal! A jen pár písniček zaznělo, což mi připadá škoda. Kde jsou ty časy, kdy jsme prozpívali na chatě celý večer. P. se nenechal ani k jedné písni přemluvit, natož aby pak zahrál Zafúkané. Zaujala mě vytuněná kytara, kterou odněkud vytáhli. Měla devět strun. Ale všichni raději mluvili než zpívali.. o dětech, o počítačích, foťácích…atd. Připadalo mi, že všichni tak nějak dospěli, kdežto já si pořád asi jsem takový skorodozrálý student. Mám úplně jiné starosti a i radosti a bohužel to, o čem bych se chtěla třebas bavit a s ostatními podělit, je zas úplně mimo zorné pole ostatních. Jen téma Vánoce bylo takové obstojné, překvapilo mě, že někteří už mají všechny dárky koupené. Tak nevím, kdy se zas se všema uvidím, mám poslední dobou raději srazy a povídání ve dvojicích než ve větších skupinách.
Před chvílí jsem balila dárek pro mamku k narozkám, v neděli budeme obě slavit. Dnes je můj učící den a zítra a pozítří pracuji na Hradě. Snad neumrznu. Se slovíčkami mám věčné zpoždění, a pak to pozdě večer doháním. Nedá se.
Už jste psali Ježíškovi? Já se dnes chystám (:
z deviantart.com od lordbrocktree