Piji kávu s kardamonem a nemůžu se jí nabažit. Proč se nedělají takové pochutiny také u nás, ale jen v zahraničí? Na druhou stranu to má aspoň své kouzlo, že si ji mohu dopřát jen chvíli, když jsem na dovolené, a pak ten krátký čas, který ji piji doma, když si přivezu malý sáček jako suvenýr.
Víkend byl hezký, ale náročný až až. Se sborem nás čekaly poslední tři koncerty. Užila jsem si je mnohem víc než na začátku prosince, protože jsem konečně teď měla zdravý svěží hlas. Nemusela jsem se bát kašle a mohla jsem se do toho pořádně opřít! Moře mě totiž uzdravilo. Jsem za to strašně vděčná. 🙂 Užila jsem si zpívání navzdory tomu, že nikdo z mých blízkých nepřišel. Až na jednu výjimku tedy – na mou kamarádku Katku. Udělala mi obrovskou radost. 🙂 Dokonce nás slyšela dvakrát… protože bohužel v pátek jsem nemohla dorazit a Kačka zrovna potají přijela na ten páteční koncert…. Ale našla si čas i na sobotu, takže jsme se nakonec viděly. A mě moc povzbudila její přítomnost v publiku.
Víkend byl také ve znamení skládání kuchyně, ale to měli za úkol hlavně můj milý a Rozárka. Rozárka asi v minulém životě byla stavitelkou kuchyní, protože se strašně zajímala o plánky a pořád je študovala, až nad nimi usnula. Už víme, že tu kuchyň složit do Vánoc nestihnem, je to náročné a potřebujeme část zavézt k truhláři, který musí hodně desek zaříznout. Ale nevadí, já stejně vařit a péct nebudu. I když jeden druh cukroví se chystám připravit, protože jsem si přivezla z Egypta zvlášť mletý kardamon, takže z něj chci udělat něco jako pracny, nebo linecké bez marmelády…Včera jsme taky byli na návštěvě u dědy a myslím, že jsme ho dobře pobavili. Jsem tak ráda, že se občas zase směje, že není tolik unavený a že sám chodí. Zazpívali jsme mu s mým milým jeho oblíbenou písničku z mládí a já k tomu hrála na kytaru. Podařilo se mi to líp než doma, kde jsme to trénovali.
Část víkendu jsme strávili také v kočičím útulku. O tom ale napíšu další samostatný článek… Již brzy. 🙂
