Připadá mi, že se kolem mě srocuje čím dál tím víc lidí, kteří jedí „zdravou výživu.“ Schválně to dávám do uvozovek, protože občas to, co je podle nich zdravé, mně jako zdravé úplně nepřipadá. Včera jsem například měla v čajovně debatu s kamarádem o tom, jestli si koupit slunečnicová semínka s hrozinkami, nebo japonskou směs. Já byla pro japonsko směs. Ale semínka a rozinky jsou zdravější! Já na to, že mě nechutnají. A taky bylo po mém. Zřejmě proto, že jsem dostala slíbeno, že si můžu objednat cokoliv, co chci(odměna za státnice). A tak si řikám, o co mají ti zdravojedlíci život delší než ti, kteří se řídí víc podle svých chutí. Ovšem je dobré to spojit a považovat za dobré i to, co je zdravé. Na druhou stranu je mi fakt těch zdravojedlíků líto. Odepírají si dobré jídlo s tím, že je nezdravé. Připadá mi blbost se takhle omezovat. Ano, jezení jen chipsů, hranolek a smažáků mi nepřipadá taky úplně v pořádku, ale proč si je čas od času nedát? Já se každopádně stravuju tak, že si dám, na co mám momentálně chuť a peníze a zdravost jídla moc neřeším. Mám skoro každý den zeleninu, nebo ovoce, aleto ne proto, že jsou zdravé, ale proto, že mi chutná např. hroznové víno a jabka. Každopádně doufam, že můj muž to bude mít podobný názor na jídlo jako já a nebude vyžadovat zeleninové salátky a polystyrenovej chleba 😀
Včera jsme si vyzkoušeli irské tance. Poprvé jsem byla v novém sdružení(už nevím, jak si říká). Tancování trvalo 2 hodiny a dalo mi celkem zabrat. Je to namáhavé na kotníky a chodidla a špičky. Myslím, že příště přijdu ale zas. J. nepůjde. Tancovalo nás asi 12. Dobré bylo to, že jsme měli lektorku, která se v těchto tancích vyznala a vedla nás. Kromě nás tam bylo ještě několik nováčků. Svého známého, který mi to dohodil, jsem ale nepotkala. Možná příště. Mně se líbí hlavně ta hudba, na kterou tancujeme. Je to celkem složité na mozek, různě se proplétáte a vyměňujete, ale z pohledu diváka to vypadá zajímavě.
Pak jsme se dočkali odpočinuku v Chajovně, kde hrála uklidňující relaxační hudba. Dala jsem si sahlep, chutnal jako puding se skořicí a vanilkou. Mňam!
Od rána do 15 hodin jsem se věnovala ještě kopírování a práci s Excelem, jsem móc zvědavá, kolik jsem si vydělala. Je to dost unavující. Ale zas můžu pracovat kde chci a kdy chci.
Druhá hodina španělštiny byla o kapku lepší, poslech jsem sice totálně nedávala, ale už jsem ze sebe i něco vypáčila 😀
No a dnes mám sraz s Pee a budu jí vyprávět něco o Číně. Pak mě čeká jeden předmět a večer se možná mrknu za E. do Inaris. Rozárka mi už moc chybí, těším se, až pojedu domů. Už zítra!