Úspěšně pokračuji v bakalářské práci. Opravená část obsahuje málo červených vsuvek a škrtanců a dnes tam ode mě přibylo několik dalších odstavců( možná i víc jak jedna stránka) textu. Taky že jsem s tím strávila ve studovně čtyři hodiny. Do práce jsem se tak zabrala, že jsem přestala vnímat čas i okolí. Až se mi najednou začaly zavírat oči. Pořád jsem si říkala, ještě jednu větu, ještě tuhle myšlenku.. v hlavě jsem toho měla tolik, ale než to člověk dokáže správně formulovat v cizím jazyce, je to makačka. Ne všechno se mi podařilo zaznamenat, doufám, že při dalším psaní nic nezapomenu. V e-mailové schránce jsem objevila odpověď od (asi) manažerky té spisovatelky, o které píši. Včera jsem jí psala a tak rychle mi odpověděla. Poslala mi oskenované interwiev s autorkou, které pochází z jakési učebnice. Na tu knihu v českých končínách asi stěží narazím. Mám velkou radost, že mi i samotná autorka a její pomocníci pomáhají. A nejen ti. I můj vedoucí práce je moc hodný a vstřícný.
Dnes jsem toho měla celkem hodně. Ráno jsem si zpříjemnila německou konverzací.. bohužel trochu kratší než obvykle, ale i za ten čas jsem ráda. Poslední dobou je těžké najít společný termín, ale přeci jen se nám to daří. Pak následovala cesta do Brna a dva předměty ve škole. Paradoxně jsem ráda za kolizi, kterou mám, protože mi tak připadá výuka pestřejší. Je lepší se po 45 minutách střídat než sedět hodinu a půl na jednom předmětu.
Zítra se jde podívat jedna holka na byt, držte palce prosím, aby se jí tu líbilo a vzala to. Je to jediná věc, která mě teď trápí a obtěžuje. Alergii už pomalu beru zas jako součást sebe. Akorát je mi dost trapné smrkat v tom tichu během hodiny. Ale co se dá dělat. Naštěstí nejsme v Japonsku 🙂
z deviantart.com od MysticalForce