Tak už nás to taky dostihlo a bohužel tak nešťastně, že jsme museli zrušit naši účast na zítřejším závodě. Přitom se na něj těším už od října. Přitom jsem ještě v neděli byla sama běhat. Nehorší na tom je, že nemůžeme být zavření u sebe doma, protože bychom umrzli. Topit v horečce prostě nezvládáme. 🙁 Tak jen spíme, krmíme se paraleny, snažíme se přežít během dne při vědomí v práci (já si ji nosím do postele) a sníme o lahodných jídlech. Chtěla jsem připravit nějaké pomazánky na Silvestra a udělat jednohubky, ale má to smysl, když jsme jako Funés ve filmu Křidýlko, nebo stehýnko? Asi to vůbec nebudem řešit a uděláme si Silvestr až někdy v lednu. Všechny plány jsme museli změnit. Má to jen pár pozitiv.
- jsem ráda, že to nevyšlo na naši lednovou dovolenou ve Švédsku, to by nás bolelo teda mnohem víc
- můj milý je tu se mnou, sice když neleží, tak pracuje, ale konečně jsme spolu
- až mi bude líp, budu mít čas na třídění a popisování fotek, které mi už přišly..už se na to moc těším
- podívám se v klidu na nějaký film a odpočinu si (dnes se těším, že si pustíme Pelíšky)
- mám víc času na čtení
- klid nám tu navozuje difuzér, který jsme dostali od bráchy a jeho přítelkyně k Vánocům, toho času ani nepotřebujeme žádné vůně 😀 Líbí se mi, jak ve tmě hezky svítí.
- Róze jsme pořídili už druhý byt, má tedy nyní na výběr, kam si lehne. V jednom bytě má ovšem už jednoho nájemníka. 😀 Bohužel ani přikoupený byt nepomohl v tom, že by se Róza nějak zklidnila a utichla.:-/
