Není nic lepšího než se dokopat jít ráno plavat. Ty první minuty, když vás probudí budík, jsou strašné, ale když se překonáte a zjistíte, že sedíte v metru, už z toho nejde cuknout. Na dnešní plavání si nemůžu nijak stěžovat. Akorát mi už připadá bazén extrémně malý. Chtělo by to 50ku a nebo nejlépe moře, jezero, nebo aspoň větší rybník.
I když o rybník nemáme momentálně nouzi. Povodně se nám nakonec nevyhnuly a s vyčerpáváním vody, vysoušením a vyklízením to bude ještě zřejmě dost kruté. Velkou záhadou je, kudy se k nám voda dostala, protože široko daleko v celé vesnici není žádná řeka. Zřejmě půdou, která už nestačí vodu pobrat. Můžem si aspoň řikat, že jsme na tom o dost líp než dalších x lidí, kterým voda zatopila všechny místnosti a nebo jim dokonce sebrala celý barák. I těch 30 cm ale nepotěší.
Jinak jsme měli včera ale báječný den. Měla jsem pocit, že je víkend. Kafe a koláč na sluníčku, sekání jedovatě zelené trávy a kočičí záhady. Berta nám celkem zamotává hlavu. Najednou se roztrojil a místo jedné černé kočky máme na chalupě hned tři. Ve skutečnosti se k nám nakýblovali další dva černí kocouři a doufají, že nepoznáme, že nejsou náš Berta. Černá barva dokáže fakt zmást. A tak Bertu zatím rozkódujem jen podle toho, že má nejodrbanější kožich a nebojí se vlézt nám do sednice. To si ostatní černí kocouři nedovolí.
Dále je mi záhadou Gába a Johana. Na jednu stranu se zbožnují, na druhou dokáže Gába Johanu tak hrozně kousnout, že se vždycky děsně leknu. Nejraději ji kouše do zadku. Chudák Johanka z toho má už šoky. Vždycky se ke Gábě ale znovu přiblíží. Mě Gába včera pro změnu hryzla do ramene. Nechápu, co ji to bere. Nechá se hladit, je přítulná, ale pak najednou HAM!
Povedl se mi udělat jeden vtípek a jsem velmi zvědavá, kdy se na něj přijde. Podrobnosti nemůžu s ohledem na to, kdo všechno tenhle blog čte, napsat. Takže pssssst 🙂
To jsou ony- Gába a Johana. Hádejte, která je která..
