Konečně jsem se dočkala po dlouhé pauze běhání. Letos jsem byla běhat poprvé a dala jsem jen 5 kilometrů. Ale i za tak málo jsem ráda. S křečemi v břiše, šnečím tempem jsem ve tmě tápala, abych nezahučela do nějaké díry.. což se mi s mým čmukátkem stejně dvakrát povedlo. Zítra jdu běhat s D. Snad mi neuteče. Těším se, až si budeme povídat. Letos jsme se taky ještě neviděly. Když jsme ve dvou, tak se ve tmě vůbec nebojíme. Když běžím sama a jsem v divočině, bojím se trochu divokých prasat. Když běhám ve městě, bojím se zas zlých lidí. Všude je něco. Možná už je na předsevzetí pozdě, ale chtěla bych každý týden minimálně dvakrát jít běhat. Dvakrát je úplně to největší minimum. Pak bych chtěla jednou za týden chodit plavat. Zde si víckrát plavání nepřeji, protože bohužel nemám Multisportku a vstupné je teď hodně drahé. Ale aspoň jednou týdně prostě ty peníze budu muste oželet. Holt si nedám třeba jednou večeři. Stejně potřebuju zhubnout jako sůl. Můj cíl je 10 kilo do konce června. Ha, to jsem tomu dala. Já když si to ale nikam nenapíšu, tak to pak nedodržuju. Takhle když to vidím černé na bílém, líp se mi to plní. I když s tím hubnutím je to těžké. Sport mi bohužel poslední dobou nepomáhá. A když se snažím jíst trochu zdravě, pak to většinou zabiju návštěvou Zmrzlinového ráje ve Mšeně. 😀
P.S. Ten nadpis je samozřejmě legrace. Tuhle hlášku jsem objevila v sobotu při návštěvě jedné cukrárny v České Kamenici a tuze se mi zalíbila. Následovat ji ale nebudu. (Doufám!) 😀