Lumpice, lumpí, ty mě přivedeš k šílenství! Tváříš se profesionálně, vskutku jak zkušená vražedkyně. Lísáš se, ale ve skutečnosti už máš nemálo životů na svědomí. Když zavřu oči a potopím se v bazénu, vidím chcíplou myš. Když vyjdu na trávník, všude vidím chcíplé myši. Už mám vidiny. A ještě k tomu se teď stalo to s tím ptákem! Ano, objevila jsem doma ve sklepě ptáka. No vůbec nevím, kdo ho tam přinesl. Netuším, co dělat. Vím, že jsem srábek, ale bojím se tam vejít. Sama tohle už nedám. Ale kdo mi pomůže? Vážně nevím, nejspíš bude muset pták ještě týden počkat. Snad se nezačne rozkládat jako ty myši, které v různém stádiu rozkladu nacházím po zahradě.
Abych ale Hopse úplně nekřivdila, tak asi ne všechny myši má na svědomí ona. Když jsme byly v pondělí s D. běhat, tak jsme jich po dešti potkaly vyplavených požehnaně. Asi se utopily. Možná je Hopsa sem přinese už utopené. Nejspíš si myslí, že tu nemám nic k jídlu.
Jó, ale abych nepsala jen o myších a ptácích… beztak je mi z toho šoufl. Od té doby, co jsme přijeli z kol, se snažím žít sportovněji. S D. jsme od minulého týdne daly už dvakrát deset kilometrů běhu a dnes možná dáme dotřetice všeho dobrého. V pondělí to bylo vskutku náročné, protože v bahně to pěkně klouzalo. Bahno stříkalo až zadek. Večer ten samý den jsem si dala ještě trochu plavání. V úterý jsem zašla na větší plavání na 50 metrovém bazénu a včera jsem zas po dloooooouhé době zašla na pilates. Pilates šlo teda dost ztuha, už jsem si zvykla na jiný druh pohybu. A večer jsme všechno završili báječnou tančírnou v NTK. Oprášili jsme swing. Potkali jsme naši kamarádku z lekce, která chtěla přijít na lepší myšlenky. Také jsme se díky ní seznámili s další holčinou, která studovala bohemistiku a zjistila jsem při té příležitosti, že máme společné známé. Inu svět je malý. Tancovali jsme až do noci, dali si malinovku a ani nebylo takové vedro, takže nás tanec pěkně zahřál.
Dneska zas brzy ráno vstávat, au, au a zpátky do otročiny. Kéž by to rychle uteklo. O víkendu jsme zavařovali a v neděli jsme šli spát ve 2 ráno. Vlastně to bylo už pondělí. Meruňky už každopádně taky nějakou dobu nechci vidět. Těším se na vodu, jaké to bude, jak nám to půjde a kolikrát se převrhneme. Zjistila jsem, že spousta lidí nakonec přeci jen vyrazila do zahraničí. Přála bych si, aby na podzim už neřádila žádná korona a my mohli vyrazit konečně taky ven. Vždyť jsem letos ještě vůnec neviděla moře…
P.S. V sobotu byla v Chorušicích pouť. Jeli jsme na řetízkáči a byl to dóst adrenalin, protože jsme si nechali zamotat sedačky do sebe a během letu jsme se pomalu rozpojovali. Inu jak malí. Nekřuplo to naštěstí a neodletěli jsme do nebes. Jen nás mrzelo, že zrušili ohňostroj kvůli suchům. Na zábavě jsme si ale fajně zatancovali a popovídali se známými z naší vesnice. Kéž by bylo víc takových akcí. 🙂
