Tak si představte, že jediná hodina, kvůli které jsem jela do Brna, nakonec odpadla. Dozvěděla jsem se to až deset minut před začátkem, když jsem na schodech otevřela noťas. Jsem ráda, že si můžu odpočinout. Na druhou stranu jsem už v tomhle předmětu dost zameškala a sem konečně dorazím včas a smůla. Nejela jsem ale do Brna jen kvůli téhle věci. Skládala jsem tu dnes zkoušku na cerfifikát odborné znalosti, který potřebuju mít, abych mohla konečně začít pracovat. Podařilo se mi tu zkoušku udělat, za což jsem děsně ráda. I těch pět kil by mě teda dost mrzelo. Sice jsem zdaleka neměla zkoušku bez chyby, ale ve třech otázkách se ptali na to samé jinými slovy a já přesně vím, že to jsem zblba. Ptali se na roky a mně se v tu chvíli všechno pomotalo. No hlavně že to mám. Jako ve škole.. na výsledku nezáleží, hraju na zelená políčka 🙂
Je neuvěřitelné, že jsme zas v Brně. Přitom včera touhle dobou jsme ještě seděla na břehu Rýna v parku a pozorovala stmívání nad katedrálou. Jedla jsem tmavý chleba se šunkou a říkala si, jestlipak najdu to autobusové nádraží, které paní v infocentru vůbec neznala. Včerejšek byl nejnáročnější, ale taky nejhezčí. Jeden z mála dní, kdy mi na výletě nepršelo. Vyšplhala jsem na Kölner Dom i se s vým báglem a kabelkou, což považuju za rekordní výkon. Kölner Dom je asi o 60 metrů vyšší než katedrála sv. Víta. A já vylezla až úplně nahoru na věž! Měla jsem štěstí, zrovna vylezlo sluníčko..byl to úžasný zážitek, bolely mě děsně nohy, přesto jsem obešla vež dokolečka hned třikrát.
V hlavě mám spoustu nápadů na články o Německu, ale nevím, jestli se mi podaří je všechny zrealizovat. Především si dopíšu cestovní deník, a pak se uvidí. V Porúří bych asi nechtěla bydlet, Dortmund, Essen, Oberhausen, Düsseldorf a Bochum jsou města dost průmyslová, ale Münster a Köln am Rhein jsou jinačí. Kamarádka Katha, její spolubydlící Völker a Antje byli většinu času mými společníky. Líbil se mi jejich pěkný byt, je prostorný, prakticky v centru, barevný a obývák vypadá jako džungle. Jedinou nevýhodou je rušná ulice a auta, které tam jezdí do pozdního večera.
Výlet do Německa byl pro mě zas po delší době vytržení ze všednosti. Naposledy jsem byla v zahraničí vlastně v Číně, od té doby ne(když nepočítam kraťoučký výlet do Rakouska a 1 den v Curychu). Teďko v Německu jsem si připadala.. ani nevím proč.. prostě jako doma! Skoro žádná změna. A přesto spousta nových podnětů a lidí. Počasí bylo celkem na draka a největší problémy dělal vítr. Silně tam foukalo a Katha mi vysvětlila, proč tomu tak v Porúří bývá.
Co mě šokovalo, to byla vánoční výzdoba. Měli ji úplně všude. To tady v Brně jsem ještě neviděla ani jeden stromeček ve výloze.. Dobře tak.
Potřebovala bych masáž, bolí mě záda z nošení batohu.. třeba se někdo obětuje 🙂
Potkala jsem spoustu zvířat.. od králíků po veverku a různé ptáky.. a taky jendu kočku- v Oberhausenu, která mě škárbla. Ještě mám vidět její otisk drápů na ruce.
To je ona..
