Tak jsme zase v půlce víkendu. Přesně před týdnem jsme ještě s kamarádkou sjížděly sjezdovky v Kaprunu a dnes by se už zájezd nekonal. Říkáme si, že jsme stihli všechny akce na poslední chvíli docela vychytat. Minulou neděli jsme byli na Neviditelné výstavě, můj milý byl minulou sobotu na výstavě vláčků v Království železnic. Nemluvím o Římu před měsícem a půl. Stihli jsme navštívit mělnický bazén. Stihli jsme reklamovat v Evě dost drahou věc. Ve čtvrtek jsem byla ještě ráno od 6 hod. plavat na Šutce a všimnula jsem si na ceduli, že aquapark je zavřený a vstup do bazénu povolen pouze pro 100 osob. V bazénu jsem si to fakt užila, protože nás tam bylo dohromady tak 30. Odpoledne už Šutku kompletně zavřeli. To jsem chtěla jít i v pátek plavat, abych si splnila předsevzetí, že každý den budu sportovat. Jenže bohužel. Také jsem byla ve čtvrtek večer s jedním mým blízkým v Kobylisích v jedné příjemné vinárně. Moc hezky jsme si popovídali a myslím, že jsme si ten večer užili. To už jsme věděli, že se restaurace další den zavřou. Dnes jsem jela do Prahy na kurz o podnikání s cizími jazyky. Ten se naštěstí konal. Přijeli nakonec jen 4 účastníci. Aspoň jsme byla taková komorní skupina. Cestou zpátky jsem byla ještě nakoupit a zjistila jsem, že spousta potravin není. Regály jsou poloprázdné. Naštěstí aspoň papání pro naší hundici měli dostatek. Stejně tak stelivo. Zvláštní, že už tak víc jak měsíc nemůžu nikde sehnat polohrubou mouku. Všude mají jen hladkou, nebo hrubou. Buď ji všichni skoupili, nebo se přestala snad vyrábět. Inu když holt budu muset jít nakupovat, budu muset navštívit víc supermarketů, když budu chtít sehnat to, co chci. V pátek neměli nikde brambory, dnes jsem zas marně sháněla citrony. Ale naštěstí měli aspoň limetky. Posledních osm…
Nevím, jak budeme chodit do práce, minulý týden jsme chodili normálně, docela jsem si užívala poloprázdného metra. Ale ráda bych byla, kdybych mohla pracovat doma. To bych měla spoustu času na práci na zahradě, nekonečném čistění parket a na vaření. Žádné zdlouhavé dpjíždění. Každý víkend se snažím uvařit něco nového, co jsme ještě nikdy nezkoušela. Oj, bude těžké přežít bez bazénu, plavání prostě zbožňuju. Skoro bych zajela do nějakého lomu, nebo aspoň k Harasovu k rybníku 😀 Ale třeba se to za pár dní uklidní.. kéž by. Aspoň o důvod víc vytáhnout kolo a začít jezdit víc na kole. A poznávat víc Česko.
Jen mi v hlavě zní několik otázek… bude se konat náš běh v dubnu? Půjdeme s dědou do Semaforu na konci dubna? Budeme mít příští týden švédštinu? Starost si dělám i o své blízké, jsem ráda, že babi s dědou jsou navyklí být pořád doma.
Jsem ráda, že jsme zatím neplánovali žádné dovolené a ještě nemáme žádné letenky.. I když jsem si letos přála vyjet někam dál mimo Evropu. Uvidíme.. Každopádně jsem ráda, že i kdybych musela být doma, můžu být u nás na Stránce..protože představa, že někdo musí být zavřený v bytě ve městě, to by pro mě bylo fakt úděsný. Takhle aspoň vyjdu na zahradu, můžu si sednout na schody a popíjet čaj a nastavovat tvář sluníčku.. pokud nějaké ovšem svítí.
P.S. Zbožňuju jízdu autem přes Chorušice, Mělnické Vtelno, Kropáčovu Vrutici… až do Prahy. Někdy bych si chtěla všechny ty vesnice pořádně projít.
P.P.S. Dnes jsem dělala kuřecí rarášky. 🙂
P.P.P.S. Učím se sama zatápět v kotli, ale mám z toho pořád respekt. Ach jo. Chtěla bych se to naučit, abych nebyla závislá pořád na O. Jenže já se pořád bojím, že na ten kotel zapomenu, teplota v něm moc stoupne a on bouchne. Kéž bych se to naučila.
Po třech nedělích k nám přišla zase Hopsy na návštěvu. Suveréně se vetřela dovnitř. Připadá mi, že se zkrátila a zhuňatěla. Je to možné? 😀