Teda!To byl ale děsnej den.A ještě neskončil.Doufam,že se už dnes nic fakt hroznýho nestane.Mě už vlastně ani nic nepřekvapí.Proč,to sem raději nebudu ani psát,můžete se mě na to někdy zeptat osobně,ale nejsem si jistá,jestli vám to i tak povím.Potkáváme samý takový divný pomalý týpky,počasí se navíc ještě zbláznilo.Můžu klidně pobíhat po zahradě v krátkém tričku a děda nadává,že nastydnu.Přitom je vedro jak v létě,kočky se vyvalují na sluníčku a já můžu očesávat poslední jabka ze stromů aniž by mi mrzly ruce.
Mamka s dědou mi mluví do duše,abych se pořádně začala učit,že mám stále hlavu v oblacích.Ten příští týden budeme mít spoustu volna,takže to vidím tak,že z kolejí nevytáhnu moc paty a budu sedět nad knihami a šrotit se.Když ono se mi tam stejská a za den tam zřídka s kým promluvím.Je to pravda,už si ani raděj neprohlížím žádné časopisy s cestovatelskou tematikou,neb nad tím jen slintám a sním o něčem,co je momentálně pro mě nereálné.
Rozárka s právě strašně vyblinkala na koberec,dost na to chudinka trpí..Máme tu právě nečekanou návštěvu,tak se snažím,aby to kočičí dílo hm nespatřili.Raději to jdu rychle uklidit 😀
Čiperka na okně..těsně než jsme odjížděli..