Co bych k dnešku napsala? Jedna velká záhada, spousta hladových krků, vypnutý telefon, malinovka a nesplněné plány. Tečka.
A nebo ne? Tak dobře..dopoledne nás na chalupě přivítalo pět hladových krků, respektive postupně se slezli a my jsme jim připravovali krmení. Pak prosekávání ledu, aby se nám rybičky neudusili. A hřbitov. Ano, tady nás čekala ta záhada. Představte si, jak jsme pouklidi náš hrob a procházeli se mezi ostatními, kometovali výzdobu apod.(ano, to se tak na vesnici dělá), tak nám do očí padlo něco zeleného. Nejdřív jsme si mysleli, že se jedná o nějakou ozdobu, ale pak nám to došlo. A vzápětí jsme utekli pryč. Mezi dvěma hroby tam ležel papoušek. Ano, mrtvý papoušek. Tak veliký, nejmíň 20-30 centimetrů. Kde se tam proboha vzal? Začali jsme vymýšlet různé teorie, jak se tam objevil. Buď někomu ulítl, nemohl najít cestu zpátky, tak šel umřít na hřbitov(že by inteligentní papouch?). Nebo prostě někomu umřel, ten člověk ho chtěl pochovat, tak ho tam dal a čeká, až zem rozmrzne, aby mu mohl vykopat hrobeček. Jinak to být asi nemohlo.
Poprvé v životě jsme koupili oběd už hotový v restauraci a donesli si ho domů- čínu. Odpoledne jsem jela na Hlavák za Zdeňkem. Příběháři měli sraz, resp. Marťulka s Gustou přijeli do Prahy, tak se to muselo využít. Bylo to s nimi hezké posezení v jedné hospůdce poblíž centra. Teď bych měla číst ty hrůzy do školy. Stejně to už asi nestihnu.. Stejně tomu neporozumím, ale snaha musí být.
Omlouvam se za neotočenou fotku, nějak jsem to při tom složitém přendavání z noťase na noťas zapomněla udělat, ale je to zas něco jiného.. fotka je z dneška.
