Jsem na pokraji sil. Těch psychických. Chtěla bych aspoň dnes po delší době zase běhat. Aspoň pár kilometrů…. ale poslední dobou, když se chystám běhat, tak se rozprší. Minule jsem přiběhla promočená na kost a málem jsem z toho nastydla. Jsem unavená, potřebovala bych si odpočinout… pořádně se vyspat… uvolnit. Róza nás nenechá. Naděje jsou Bachovy esence, které jsem pro ni včera objednala. dostala jsem na ně tip od kamarádky. Kéž by jí pomohly trochu dostat se do psychické pohody, aby přestala v noci tak mňoukat. Možná si od ní trochu nakapu, aby mi taky bylo dobře. 😀
Ale ne, dělám si legraci, já v noci nemňoukám. Mají tam kapky sice i pro lidi, ale zatím jsem si nic neobjednala. Uvidíme, jestli to Róze pomůže. Venku je nechutné teplo, ale já se ani na jaro netěším. Dnes máme zkoušku sboru a někoho povezu. Jsem na to zvědavá. =) Chtěla bych najít v tom všem trochu řádu, ale zatím teda vůbec nevím jak. Když je mi nejhůř, svalím se na postel a začnu hladit Rózu. To mě dokáže trochu uklidnit. Dotyk její srsti a její hluboký vrn.
