Tak si tu pročítám opravené eseje a přemýšlím, jak to napsat tak, aby se to aspoň trochu líbilo. Téma Geschichte je fakt osudné. Asi si ho brát příště nebudu, jestli teda někdy v životě dostanu podobný úkol. Už i Wie frei sind wir? je lepší na psaní. Je fakt těžký vymyslet strategii, která by se líbila. Klady a zápory psát nesmím, protože to je zas jiný slohový útvar. Snažím se taky učit na státnice, už mám všechny otázky přečtený a podtrhaný, ale do hlavy nelezou.
Domů jsem přivezla z chalupy vůni prázdnin. Využila jsem blízkých brdských lesů a včera vyšla s bratrem na houby. Ten mi ale asi po necelé hodině utekl. Dostal žízeň, pořád se zastavoval, jednou se mi dokonce skoro ztratil. Užívala jsem si krásné přírody, šumění stromů a ticha kolem. Pak jsem najednou dostala strach. Měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Myslela jsem, že je to taky nějaký houbař. Prý se jich tu v lese courá hodně. Taky že už byly skoro všechny houby vysbírané a já často nacházela jen okrájené nohy hub. Jenže po člověku nikde ani památky. Vylezla jsem na skalku a tam si začala z boty vyndavat větvičky, když tu najednou slyším dupot. Zvednu hlavu a v tom se pár metrů přede mnou zastaví velký hnědý srnec. Podívám se mu přímo do očí, pak se jen malinko pohnu a on se rozeběhne a zmizí v lese. Tak tohle je ten houbař, který mě pronásledoval 🙂 Byla jsem ráda, že jsem ho odhalila. Vydala jsem se přes louku na druhou stranu kopce, kde jsem zas zahučela do lesa. Zvláštní, ale ani jsem neměla strach, že zabloudím. Přitom brdské lesy jsou celkem rozsáhlé. Asi jsem narazila na místo, kam moc houbařů nechodí, našla jsem totiž asi tři hřiby hned za sebou. Jeden rostl krásně na okraji lesa, skrytý před zraky všech lidí. Měla jsem vždycky velkou radost, když jsem objevila pěknou hobu a když jsem ji mohla vyndat ze země. Pak jsem vzala do košíku ještě takové žluté, nevěděla jsem, co jsou zač, až pak jsem se dozvěděla, že to jsou klouzky. Houby totiž bohužel moc neznám, proto taky na ně moc nechodím sama. Když se ale nikomu nechce, co můžu dělat? Teď jich pár osmažím, těším se na houbové řízky. Zbytek asi usušíme do polívky. Kdepak.. houby patří k prázdninám! Jen škoda, že už je dost velká zima. Mám pocit, že podzim přišel předčasně. Že by nastal čas odstěhovat se do teplejších krajin?
z deviantart.com od withcy-poo