Zima se mě drží už od té doby, co jsem přišla do práce a doteď(už zas sedím doma za stolem) mě neopustila. Přesto otočit kohoutkem na topení ještě nechci. NE, teď ještě ne. Vždyť léto ještě neskončilo. Pevně v to věřím. Radši bych se vařila ve vedru na sluníčku než drkotala zuby zimou. Ale ne, nemá smysl to rozebírat, stejně na počasí člověk nic nezmění.
Jsem hodně unavená, v práci jsem ani chvíli nevydechla a ještě jsem dostala vynadáno. Turisti jsou čím dál tím drzejší a mně už je nebaví pořád napomínat. Stejně se to na některých místech nedá uhlídat(focení). Jsem ráda, že už na Hradě končím.
Pak jsem měla sraz s kámoškou a zašly jsme do solné jeskyně. Už jsem tam nebyla, ani nepamatuju. Jenže nás nemile překvapila cena, která byla podle internetu velmi odlišná. Všude se snaží vydělat. Svět je nechutnej byznys a my ho musíme ještě takhle podporovat. V jeskyni se mi fakt dobře dýchalo, docela bych tam i usnula, ke konci mi ale zase začala být zima. Kámoška M. měla uchechtanou náladu. Nevím, co ji pořád tak rozesmívalo, ale mně to ani nevadilo. Aspoň mě taky trošku nakazila. Pak jsem dostala strašný hlad, M. mi věnovala rohlík, jinak jsem musela vydržet až domů. Večer se tu konalo velké vaření společně s bráchou, měli jsme mega večeři. Předtím jsem musela snést úklid té nechutné spouště po kočce. Ale už jsem si zvykla. Akorát po tom občas přejde chuť k jídlu.
Já už se těším, až zítra na chvíli zdrhnu mimo civilizaci a začnu si dělat věci, které už mám dávno v plánu.
P.S. Tu španělštinu se fakt někdy musím naučit.