Opět jsem viděla včera ledňáčka. Úplně na tom stejném místě jako poprvé. Prý jich je v ČR zaznamenaných jen něco málo přes 400 kusů. Takže máme velké štěstí, že se zrovna ukázal u nás ve vesnici. Viděla jsem i Hopsalčinu maminku.
Včera jsem měla být údajně nemocná, ale nebyla to pravda. Sick day si totiž musíme v práci hlásit dopředu, což podle mě nemá vůbec logiku. Připadá mi, že z toho sick daye jsem naopak úplně sick a potřebovala bych si vzít další volno na vzpamatování. Celý den jsem běhala a jezdila sem a tam a odškrtávala si položky na seznamu. Večer byl celkové skóre 7:1. 7 věcí jsem stihla vyřídit a 1 ne. Velké díky patří Fábince, která najela minimálně 200 kilometrů. Jezdila chudák i po Praze a děsila se mého bloudění. Spousta lidí mi říká, že by po Praze nejezdila, ale mně bohužel nic jiného nezbývá. Tentokrát jsem musela jet sama. Gpska si trochu dělala, co chtěla, ale naštěstí jsem vždy trefila do cíle. Nejhorší je jezdit tam, kde to neznám, což byl včera ten případ. Už od včerejška totiž přebýváme v „Polsku“. A jelikož nikdo z chlapů nebyl zrovna volný, musela jsem spoustu věcí stěhovat sama. Ještě teď cítím namožené svaly a těším se, až si večer zajdu zaplavat. Parkování byla pro mě jako výhra v loterii, protože jsem měla velké štěstí, že vždycky přede mnou vyjelo nějaké auto. Vymotat se mezi tramvajema na tu správnou odbočku na Mělník bylo taky výživné. Možná má ale ježdění s GPskou oproti tomu, když mi někdo radí, jednu výhodu. Vidím trasu dopředu na displeji na mapě. Takže se můžu na situaci lépe připravit. Když mi někdo řekne, abych zahla za 100 metrů vlevo a všude je spousta odboček, odbočím většinou jinam. Róza byla taky statečná, u veterináře ani nemňoukla a odchycení ji do klece mi trvalo pouhých 5 minut! Naštěstí nic netušila! Její velký den nastává teď v sobotu. Snad si zvykne. Nic jiného jí ani nezbyde. Zítra máme s naším bývalým DE týmem domluvenou soukromou večerní prohlídku pivovaru ve Cvikově. Už se těším!
Úleva!!!