Po dlouhé dobře jsem se zas začetla do knížky. Tentokrát je to cestopis Embéčkem kolem světa. Viděla jsme už i stejnojmenný film, který se mi zalíbil. Dva kluci, studenti Masarykovy univerzity, dostali bláznivý nápad a ve svém autě- embéčku Julii, se vydali sami na jízdu kolem světa. Je to super kniha, v duchu jsem v tom autě s nimi 🙂
Mám radost, že se mi podařilo zamluvit si pět dní brigády. Tentokrát budu hlídat na výstavě. Ráda bych vyrazila o víkendu na běžky a v pondělí do bazénu. Dnes se ale necítím moc dobře. Snad to zítra už bude lepší. Zjistila jsem, že mi pomáhají procházky v přírodě. V noci ze středy na čtvrtek těsně před mou zkouškou jsem se šla projít s kamarádem kousek za Brno. Sníh nám křupal pod nohama a mrzlo, až praštilo. Venku ani noha. Dostali jsme se až k nějakému lomu, kde mi H. ukázal poklop a hlubokou šachtu. Asi tam je nějaká cesta do podzemí. Viděli jsme jen žebřík dolů, ale až dolů jsme nedohlídli. Dost strašidelné. Prý se to chystá někdy prozkoumat. Až najde nějakého parťáka/parťačku. Já bych do toho asi tedy nešla. Jsem celkem na tohle padavka :-/ Mrzí mě, že se včerejší kino nekonalo. Chtěla jsem konec učení nějak oslavit. Ale všichni jsou nemocní. A tak jsem si tedy pustila ty Rafťáky. Psala jsem dnes kámošce do Číny. Jak se má asi Terka na Zélandu? Ráda bych si šla zatancovat, ale momentálně není nic na programu. Brzy pojedeme navštívit zvěřinec na chalupě. Čiperka vždycky zaleze do auta a chce jet do Prahy s náma. Stýská se jí tam samotné.. a mně taky!
