Je to zvláštní, hodinu nás pět plave v jedné dráze, pořád potkáváte ty samé lidi.. a nepadne mezi námi ani slovo. Míjíte ty samé tváře, ale nic..tam a sem, občas se mrknout na papír a změnit styl. Napadlo mě, že se začínám čím dál tím víc těšit do Finska. Podstatnou část v bazénu jsem se tou myšlenkou živila. Pak také, že bych chtěla zkusit plavat v moři, nebo jezeru..kdekoliv, kde byste se nemuseli otáčet jako křeček v kleci. Plavat dál.. vydat se třebas na výlet.
Také mi připadá zvláštní to, že ačkoliv jsem daleko předaleko od Prahy, už vím, že se brácha dostal na školu. Internet je všemocný. Mám radost. Jestlipak to on taky ví? Kdyby si tak zapnul mobil.. Třeba ale ještě nemůže, kdo ví.
Těším se na tančírnu, těším se na cestovatelskou přednášku o Chile. A včerejšek byl ve škole také zajímavý a zábavný.A vyzkoušela jsem si zpívat ve sboru alt. To byl zážitek. Zjistila jsem, že to vůbec neudejchám.. a taky jsem měla dojem, že jim to kazím. Naštěstí nás tam bylo hodně, tak se to ztratilo. Cvičili jsme jednu známou skladbu z Rachmaninova. Zpívání mi ve škole chybí. Stejně tak i kreslení.
http://www.youtube.com/watch?v=ihF_aXi-Huk
z deviantart.com od courtleigh