Napsání inzerátu dá někdy pořádnou fušku. Zvláště když chcete, aby to bylo naprosto jasné a výstižné, bez více významů. Ale podařilo se, třeba se mi někdo ozve. Prohrabovala jsem se univerzitami, které jsou ve Švédsku a zjistila jsem, že vyučovací jazyk němčinu tam nikde nemají. A studijní obor germanistika tam snad nikde ani neexistuje. Jak to? Čím to je? Dívám se špatně, nebo je to opravdu pravda? Jsem překvapená. Naštěstí tomu tak není třeba ve Švýcarsku, kde v Curychu a Bernu mají na výběr hned několik bakalářských programů studia němčiny. To je super.
Jinak dneska se nic moc extra nedělo, přečetla jsem asi tři kapitoly z Podzemí a těším se na další. Swing jsem vyměnila za psaní inzerátu, představa, že v šalině strávím 2krát 20 minut a třeba si ještě moc nezatančím, mě nelákala. Přála bych si být v Praze.. v Jamu.. na pražské tančírně. Zítra jdu naposledy s Martinem plavat, v neděli frnkne na Zéland a do června, možná do srpna ho neuvidím. Bude se mi stýskat. Obdivuji takový čin.. sbalit se, odjet, všechen svůj majetek nastěhovat do jedné maličké garáže, nastoupit do letadla pouze s omezeným množstvím zavazadel a začít úplně nový život.. někde daleko.. jinde. Jde to, když nemá člověk žádné závazky. Třeba se mi někdy něco takového taky poštěstí. Třeba..
