Jsem unavená a vím proč. S mamkou jsme šly navečer plavat. Připadala jsem si tam jak na slalomu, pořád se někomu vyhýbat, ale asi jsem si ještě nezvykla na přeplněné bazény. A přitom je to dnes přesně měsíc, co jsem se vrátila do ČR. Bohužel jsem zaregistrovala změnu i někde jinde. Vydatná česká strava by chtěla omezit. Jinak za chvíli neoblíknu své oblíbené sukně( a nejen ty). Ách jo. Všechno zlý pro něco dobrý. Rozárka si na chalupě tak zvykla, že jsme ji tam zatím dědovi něchali. Největší událostí bylo řezání kanystru k darlingu. Ještě nikdy jsem pilkou neřezala plast 😀 Pak jsem přišla do sklepa v tu správnou chvíli, přesvědčila jsem dědu o nemožném.. totiž, že ten kanystr k tomu čerpadlu opravdu pasuje. Na pořadu jsou taky záclony. A nesmím zapomenout na popisování starodávných fotografií. Příště si sedneme s dědou na další album. Četla jsem taky jednu švédskou knížku, která byla mírně trhlá a trochu víc nechutná. Prostě Švédi 😉 Véna upekl plastovej tác v troubě a ještě se k tomu popálil. Takhle to dopadá, když necháte chlapa samotnýho doma.
A ještě něco: výlet do Dobřichovic na zámek s úžasnou restaurací, marné hledání jednoho domku v té nejdelší ulici na světě a samozřejmě posloucháme rádio Blaník. A to i když dorazíme před barák a ta skladba ne a ne na řadě. Jsme vytrvalí a čekáme, protože nám do toho nikdo nemůže kecat.( viď, bratře!)
