Poslouchám vlezlý zvuk houslí a dopisuju několik e-mailů- někdy ani nevím přesně kam. Důležité ale je, že si je ten člověk přečte, ať je kdekoliv. Mám velké obavy, jde o živé tvory, jejichž zdraví mi dělá starosti. Cipís je zato nejživější kočka široko daleko, lítá pořád po trávníku, domů do sednice, nám na nohy, šplhá po nás, honí si ocásek, chce chovat a někdy si ke mně prostě jen tak lehne a začne mi vrnět do ucha. Jinak se mi zdá, že jsem asi jedinej magor na tomhle světě, nebo aspoň jedinej magor v Český republice..teda kromě Cipíse ;-). Připadá mi, že všichni kolem mě jsou zabednění, sami do sebe zahledění, myslící na dalekou budoucnost, přízemní, bez času, peněz, odvahy a dalších pitominek. Ne, že bych všechno tohle vlastnila 🙂 Náramně se těším do školy, jsem zvědavá, do jaké míry to bude jako před rokem. Teď už vím na beton, že na kočky se dá spolehnout daleko víc než na přátele a že kočky jsou nejlepší lék a útěcha na všechno!
