Napsala jsem jeden dopis, vyfotila pár věcí na aukro a večer je zase skoro celý v háji. A to zítra vstávám v půl čtvrtý ráno. Asi bych si měla jít včas lehnout. Dneska jsem ve škole usínala. Zvláště odpoledne, kdy se udělalo v učebně takové teplo, že se mi klížila víčka. Pořád jsem si ale říkala, že to mám placený, takže musím dávat specielně velký pozor. Jenže tělu neporučíte. Snažila jsem se koukat na pána, který měl výklad, ale nešlo to vydržet. Styděla jsem se. Kdybych měla sirky, určitě bych si je vrazila pod víčka, aby se mi nezavíraly. Jenže jsem nic při ruce neměla. Po dlouhých dvou hodinách soustředění jsme konečně dostali desetiminutovou pauzu. Učitele naštěstí napadlo vyvětrat. Takže ospalost byla ta tam.
Chtěla bych si pustit film ve švédštině, jsem zvědavá, jestli se k tomu dneska dohrabu.
Náš kocourek Cipísek se taky rád válel v posteli. Na téhle fotce je rozespalý asi jak já.
P.S. Citát z knihy, kterou jsem nedavno přečetla, nechci ho zapomenout, ale ten papírek se mi tu plete, takže bude vyhozen..
Skutečná džungle je v krajině blízkého, je to džungle, kterou nikdy neopouštíme.
(Tyrkysový orel)