Jsem sentimentální. Otevřela jsem složku s názvem Švédsko a prohlížím fotky. Inspirovala mě trochu má kamarádka, které ty své fotky budu za týden promítat. Dneska jsme totiž odpoledne zašly v Brně do Dobré čajovny a tam mi vyprávěla o svém ročním pobytu na Novém Zélandě a o výletě do Austrálie. Nadšení z ní jen prýštilo! Pár míst jsem poznávala z fotek jiné kamarádky, která teď na Zélandu pobývá. Nemít závazek jménem škola, tak se na pár měsíců někde zaměstnám a až bych měla na letenku, pojištění apod., hned bych takhle někam vyrazila.
Včera jsem se bavila se svým spolubydlícím o tom, že vedl nějaký kurz, jak si víc užívat přítomnosti a nenechat se pohltit svými myšlenkami. Uvědomila jsem si, že asi tak 80% času trávím v jiném světě, na jiném místě, v jiném čase, či v jiné dimenzi. Ať už s někým, nebo sama. Asi to není nejlepší řešení, ale pořád si říkám lepší než zažít pocit nudy. Leden a únor jsou pro mě ty nejhorší měsíce v roce, tak proč se neuchýlit k plánování budoucnosti, či k minulým časům, co stály za to. Neříkám, že se teď není z čeho radovat, ale přeci jen je ten počet podnětů hodně omezený. Snad to bude už jen lepší. Zato ve Švédsku mi připadá, že jsem skoro od rána až do večera (zvláště některé dny) užívala každý sluneční paprsek, každé zelené stéblo trávy a rozkvetlou květinu..a i každý pád do sněhu 😉
Včerejšek byl pro mě hudební den. Nevím proč, ale několikrát jsem si pustila do uší uklidňující vážnou hudbu(třeba na cestě do Brna).. a ponořila se do polospánku. Možná za to můžou má znovunalezená sluchátka, která jsem si tu už v lednu zapomněla.
Dneska jsem prožila pěkné dopoledne se svými Litevkami. Jedna tedy není „moje“, ale ony sem spolu přijely, tak všude pochopitelně chodí spolu. Ukázala jsem jim centrum, katedrálu a Tesco. Dokonce na pár minut vysvitlo sluníčko a mně bylo takový vedro, že jsem si skoro musela sundat bundu. Obě Litevky jsou milé. Snažím se jim vše zodpovědět, ale ke konci už mi z té angličtiny šla hlava kolem. Škoda, že neumí německy, nebo švédsky. Rusky zas neumím já. Bydlí na pěkné koleji. Kam se na ni hrabe ta má bývalá kolej. Pokoj mají pěkný, záchod a kuchyňku mají své. Když jsem je včera přišla vyzvednout na nádraží, chvílemi jsem zažívala s nimi ten pocit „poprvé v cizím městě“. Už jsem to na vlastní kůži zažila, ale tehdy mně bohužel nikdo moc neporadil. Spoustu věcí jsem si musela najít sama. I když je pravda, že mi trochu pomohli mí náhradní švédšté rodiče 🙂
Dnes jsem obědvala na Svoboďáku. Bylo takové vedro, že jsem si klidně sedla na lavičku a vychutnávala cottage s kaiserkami. Teď si jdu dát pro změnu teplou večeři- zapékané brambory.
kočka švédská z Mariehem
