Možná je to tím, že jedna moje známá teď pracuje jako animátorka na Krétě, možná jsem si připomněla Řecko nekonečnými Anrufy v práci. Částečně s hrůzou jsem si uvědomila, že jsem si na Krétě taky psala blog, takže až bude hotový Magdeburg, pustím se do Švédska. A až bude hotové Švédsko, pustím se do Kréty. Možná je fajn, že už další větší cestu v nejbližší době nepodniknu, jinak nevím, kdy bych to všechno zpětně dopisovala. Zatoužila jsem teď podívat se k moři. Ne, netoužím opět zažít práci delegátky. Ne teď, v hlavní sezoně. Stačí mi, když na mě teď celý víkend řvali lidi na telefonu a ze mě se stalo splachovadlo, které všechny nadávky pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. Inu poslední dva výživné víkendy, to nejlepší na konec. Na telefonu má člověk tu výhodu, že hovor může ukončit, když už to přestává být únosné. Při osobním střetu je mnohdy náročnější z prekérní situace nějak vybruslit.
Jen bych se prostě chtěla vyvalit pár dní na pláži a zacachtat si ve vodě, projet se na lodi, zalovit si mušličky, prostě takové ty běžné věci, co u moře normální dovolenkáři dělají. Nezbývá než přečíst si časopis Lidé a země a nasát aspoň inspiraci do budoucna.
Tak na zdraví a na to, aby ty poslední výživné dny rychle utekly! Jinak by se ze mě asi stal alkoholik, dělat ještě tuhle práci pár měsíců. ,-)
