Kostky jsou vrženy. Odpověděla jsem „ano“, takže 1. října bude můj den Dé. Skončila jsem jednu úděsně zdlouhavou práci s fotkama a brzy se budu muset vrhnout na další. Kdybych se ale neodvážila v říjnu tuhle věc podniknout, další termín bych dostala nejdříve v lednu. A to se mi zdá už docela dlouhá doba.. A co že mám vlastně na mysli? Jde o cestovatelskou přednášku, na kterou jsem se přihlásila. Hádejte, o čem budu vyprávět.. Je to fakt těžké na uhodnutí 😉 Mám docela trému vystupovat před tolika lidmi, ale to jsem prostě já, když se něčeho bojím, přihlásím se na to. Pak doufám, že tam bude většina lidí, které znám.
Jsem tak ráda, že dnes konečně dočtu Geschenke aus dem Paradies, tu knihu už mám rozečtenou od té doby, co jsem odjela na workcamp. Pořád jsem se do ní nemohla začíst.
S včerejší masáží to dopadlo bídně, u nás prostě nemá nikdo zájem nechat se namasírovat. Jedině Rozárka.. Ale na tu bych musela použít trochu jiné metody..
Rozárka dost ztmavla, asi už se opravdu blíží zima. Ale já bych chtěla ještě léto.
