Probudit se v měkounkých peřinkách v růžovém pokojíčku, kolem sebe fůru hraček a plyšáků, jó to už se mi dlouho nepoštěstilo. Jako bychom se vrátily s Evičkou a Andrejkou do dětských let 🙂 Na maličký okamžik jsem měla pocit, že mi je zas šest let. Není nad to si občas půjčit od dětí jejich pokojíček. A nebo rovnou celý dům. Když jsme po probuzení sešly dolů, čekaly na nás dvě kočičky. Rozárka a Amálka. Maminka a dcerka. K snídani jsme si daly domácí koláč a vůůůůbec nikam jsme nespěchaly. A ráno se pomalu přehouplo v poledne.
Rozárka
Amálka
