Hmmm,včerejšek byl ale dlouhý den.Tak rychle to ale ubíhalo,že jsem zapomněla na jeden velmi důležitý telefonát.
Z domova jsem vycházela po třetí.Nejdřív má cesta směřovala na Českomoravskou do jednoho obchůdku jménem Nosferatu.Málem jsem si tu koupila tričko s Cradle of filth.Babička by mě asi nepustila přes práh sednice 🙂 Ale ten nápis,který byl vzadu,se mi stejně nelíbil.Ale vpředu ten obrázek neměl chybu!Měli tam ještě spoustu dalších skvělých věcí,mít tak v kapse o pár tisícovek navíc..Pak jsem jela busem do Letňan,kde jsem chtěla navštívit obchod První republika.Paní prodavačka se mě hned ujala,ukazovala mi různé kousky.Móda to je opravdu překrásná.To oblečení vypadá tak žensky.Koupila jsem si takový zvláštní svetřík na zavazování.Hodit se mi bude nejen na Kolonádu,ale i na swing a na všední nošení.Dostala jsem k tomu takovou zvláštní tašku se všemi ženskými jmény z kalendáře.
Z Letňan jsem rovnou jela do JamCafé,krásně jsem stihla dorazit včas.Lekci jsem si jako vždy náramně užila,zpočátku to vypadalo s partnery bídně,ale pak je se jejich počet rozrostl.Lekce měla pomalejší ražení a na hlavním programu bylo točení,točení a zase točení.Různými způsoby,podvlékání rukou,točení partnerky,točení partnera..
Následovala lekce pokročilých,to jsme šly s Májou na chvilku k ní domů.Učily jsme se.A po půl devátý začala Blues night.Zase ve volném tempu.A zase se mi potvrdilo pravidlo,že čím později je,tím větší počet partnerů vás vyzývá k tanci.Zpočátku jsem se bavila s René a Jitkou,dostala jsem perfektní rady,jak si vytvořit originální prvorepublikový účes.Dále jsem se seznámila s Janou,která se byla na swing jen podívat.Další člověk,který studuje Vše.Dlouho jsme se bavily,mezitím nás sem tam někdo vyzval k tanci.Popíjela jsem malinovku a docela se mi klížily oči.Ta pomalá bluesová hudba tomu ještě napomáhala.Už jsem chtěla pomalu jít domů,ale vyzval mě Míla,pak druhý učitel taneční školy,pak ještě ten chlápek z Konga a já nakonec vyzvala ještě Davida.Každý tančil úplně jinak,někdy jsem se musela soustředit na kroky,někdy to byla totální improvizace.Hlavně ke konci mě to fakt chytlo,je to všechno o tom,jak prožíváte tu hudbu!V nejlepším jsem ale musela pryč,abych stihla poslední metro 🙁 Dorazila jsem před půl jednou domů a máma mě vítala se slovy:“Dneska tě vidím poprvé.“To opravdu ano,když dneska je teprve půl hodiny 😀 Do půl druhý jsme si vyprávěly,co jsme prožily a já večeřela.
z deviantart.com od maiarcita