Krásné to ráno, kdy vás nikdo nebudí, násilně netahá z postele, nezlechtá vás a nedělá vám podobné naschvály. Kdy se probudíte sami podle sebe, kdy už je vaše tělo odpočato. Až na ten monotónní zvuk vrtačky tedy. Někdo si zřejmě vylepšuje byt. Aspoň nějakou výhodu to má, že nechodíte do práce. Po náročné akci se můžete pořádně prospat.
Navzdory včerejší obrovské únavě jsem ještě zapla skype. Už jsem slibovala skypování svému kamarádovi víc než půl roku. Strašně ráda bych ho ještě viděla před tím, než odjede. Mám strach, že se už pak nikdy neuvidíme. Kéž by se to před Vánoci povedlo.
Těší mě, že ne všechny hrady a zámky mají v listopadu zavřeno. Včera mi připadalo, jako by se vrátilo léto. A tak i zámek, kde jsme pracovali a hráli hry, navštívila spousta lidí. Byl to pro mě víkend plný zážitků, z nichž nejlepší jsem prožila hned na začátku v pátek- putování noční krajinou ve skupince, plnění úkolů (někdy se zavřenýma očima) a cesta do středověku. Dokud člověk zrak má, neuvědomuje si, jak je pro něj tento smysl důležitý. A když ho ztratí, zbystří jiné smysly. Říkám si, že někdy by neškodilo zavázat si čas od času oči jen tak, aby si člověk mohl uvědomit, co je pro něj v životě opravdu důležité.
z deviantart.com od WildRainOfIceAndFire