Krok do neznáma. Je před námi, zvažujeme pro a proti, pro rozhodně vyhrává. Jen si říkáme, abychom to nějak finančně zvládli. Ale snad jo. Takhle už to prostě vůbec dál nejde. Pro ostatní je to naprosto nepochopitelná věc. Pro nás je to jediné možné vysvobození. Říkáme se, že je škoda, že jsme tento krok neprovedli už dřív. Ale kdy dřív? Když se každý rok něco semele a řeší se jiné věci….Inu je to jen dočasně. Připadá mi, že žiju ve stavu, že všechno je jen na nějaký kratší čas. Že ten opravdový vytoužený život natane, až po dostatečném utrpení. Jenže ten čas se furt vleče a ubíhá ho, tak proč něco nezměnit hned teď. Sice trochu pozdě, ale vlak snad ještě úplně neodjel. Třeba se dá radikální změnou ještě něco zachránit.
Tohle je kočička z vcholu Křemešníku. Jako kdyby člověku viděla až na dno duše. Cítím z ní takový pohled do nitra.