Řekni mi, co si přeješ. To je ta nejčastější věta, kterou jsem dnes slyšela. Přitom všechno, co bych si přála, se nikde v obchodě nenajde. Bohužel. Když jsem byla malá holčička, nebo i puberťačka, měla jsem spoustu přání. Psala jsem každý rok dopis Ježíškovi. Na své narozeniny jsem se těšila, protože jsem je slavila zároveň s mamkou. Teď se pro mě stal ale tento čas horor. Nesnáším ho. Věci, které si přeju, se mi stejně nesplní a vůbec se mi nechce vymýšlet nějaké zbytečnosti. Vždyť když se během roku něco rozbije, tak se to prostě koupí.. nečeká se na to, až budou nějaké oslavy. Tak nevím, co mám dělat, protože všichni tvrdí, že Vánoce i narozeniny slavit musím. A dárky být taky musí. Brrrr. :-///
Některé dárky k vám přijdou, ani si je moc nepřejete. Že Hopsalko? Jedeš z té židle pryč!???! Máš špinavé pracky a pšíkáš tady všude. Ať už jsi venku!