Po dlouhé době mám odpočinkový den. Trochu se cítím nesvá. Piju spoustu čajů, jím vitamíny a zaplašuju nemoc, která je za dveřmi. Ale já nechci! Snad se mi podaří nic nedostat.
Taky máme v rodině velké obavy. Kocourek Cipísek se už týden neukázal. Já si pořád říkám, že se jen někam zaběhl a že se učitě vrátí. Ale ostatní jsou skeptičtější. Prý ho asi někdo někam odvezl, nebo mu někdo ublížil. Auto ho nepřejelo, to bychom věděli. Je pravda, že to byl kocour pěkně hloupej. Věřil všem lidem a za každym šel. To ostatní kočky jsou pořád u baráku. Mám o něj strach.. ale co můžeme dělat?
Dneska jsem napsala deset pohledů, ještě mě napadl jeden člověk, kterému bych se ozvala. Docela mě to bavilo. Největší práci mi dalo psaní ve švédštině, nejmenší v angličtině. Psala jsem totiž jen jeden pohled anglicky, pak čtyři německy a tři švédsky. Snad všechny v pořádku dorazí. Pak se mi podařilo úspěšně reklamovat boty, už druhá reklamace to byla.. Dostala jsem nové, snad budou tentokrát vodotěsné. V těch děravých jsem si vytrpěla docela dost.
Těším se na zítřek, čeká mě jeden sraz s kamarádem z Ostravy, a pak si jedu konečně vyzvednout foťák. Snad nebude taková průtrž jako dnes. Už máme stromeček. Divím se, že takhle brzy, ale prostě jsem přijela domů a stál na balkoně. Máme malou jedli.
Čtu teď právě takovou divnou knížku, už jsem ji asi chtěla dvakrát odložit, ale pořád se přemáham. Třeba ji dočtu do konce. Je dost vulgární a zamotaná, ale pořád doufám v nějaké zajímavé vyústění. Parádní zpráva na konec: Knížku, kterou potřebuji na bakalářku, se mi přeci jen snad podaří sehnat. Vydražila mi ji Katharina a na konci tohoto roku mi ji přiveze do Čech 🙂
