Rozesílám pozvánky na koncert a těším se na 13. prosince..Je to snad jediný důvod, proč se těším na Vánoce. Už od září zpíváme koledy, takže tu atmosféru už mám dávno pod kůží. To jediné ve mně vyvolává pozitivní myšlenky na Vánoce. To ostaní mě spíš už děsí. Kdypak asi začnu shánět vánoční dárky? A budu vůbec nějaké kupovat? Nerada nechávám věci na poslední chvíli, ale zrovna v této oblasti to u mě vázne. Na jednu stranu mi připadá, že mám Vánoce pořád. Od té doby, co jsem přijela ze Švédska se snažím být co nejvíc se svou rodinou, čtu a dělám to, co mě baví, škola mě taky naplňuje, tak že vůbec nestěžuju. Ale.. má to jedno ale.. Pořád je co vylepšovat, pořád tu jsou věci, které mi vadí a které se snažím zlepšit, doposud ale marně. Pak si taky neumím představit, že se celý tento rok, který jsem měla tak akční, navždy uzavře, řeknu mu báj báj a už to všechno bude minulostí. Spousta z toho už je dávno za mnou, ale v myšlenkách se stále vracím k uplynulému a připadá mi to přeci jen ještě dost živé. Kdežto až se překulí 22. leden, začne nová éra.
Na zumbě mě písničky tak rozehřály, že jsem měla chuť kácet stromy. Pak to ale pohaslo a zbytek dne jsem müde. Potěšila mě dnes konverzace v angličtině a i večerní výuka ve škole. Stále nemám téma na seminárku, ale snad brzy udeřím hlavičku hřebíku. Sluníčko se dneska vůbec neukázalo, takže tu byla tma už ve tři. Asi se ta neposedná kulička odstěhovala někam na jih. Na východě Čech totiž prý taky není.
Na trubkách je kočkám teď nejlépe. Snad jim to ve sklepě aspoň trochu zpříjemňuje tu zimu. Na obrázku je Rorýsek, který už nyní není mezi živými.
