Díky moc za tento „mezisváteční“ čas. Za ten klid v práci, za to minimum stresu, připadám si skoro jak v bezčasí. Mám aspoň čas psát. Už zbývá opravdu jen kousíček z mé Ameriky. Nevím, zda se mám radovat, či být smutná. Při psaní se mi totiž vybavují všechny zážitky, které jsem pozapomněla. Vybavují se mi místa, tváře, dokonce i jídla! Při té příležitosti jsem zjistila nemilou věc, totiž se couschurfing je zpoplatněný. Může za to asi ta letošní „kalamita“, ale stejně se mi to nelíbí. Na svůj profil, svoje zprávy, prostě na všechno se už bez placení nepodívám. Ale třeba někdy v budoucnu, až se situace uklidní, svůj profil obnovím. Teď to nemá smysl, kdy nikam necestuji. Naštěstí se kontakty dají hledat i jinak. Díky bohu za to, že jsem si psala i poznámky do deníčku.
Zjistila jsem doma zvláštní věc. Den co den se kolem půl třetí vyjasní a vysvitne prudké sluníčko. Osvítí celou sednici, prostě všechno. Trvá to jen pár minut, ale je to boží. Že by náznak jara? Dodává mi to energii. Budu ji potřebovat. Včera jsme měly s D. drsný trénink. Sice jen 6 kilometrů, ale pěkně svižně a terénem. A taky v mrazu a ve tmě. No málem jsem vypustila duši, ale díky D. jsem se držela a doběhla do cíle. Čeká nás totiž za 2 dny Silvestrovský závod. D. mě motivuje, dokonce jsme od ní dostali tréninkové deníčky. Už mám první dva zápisy. 🙂 Běh je teď jediný sport, který dělám. Bohužel. Ale brzy nás čeká sbírání dřeva, měli by ho přivézt co nejdřív, jinak tu budu brzy mrznout.
