Tak jsem opět ztratila další kočičí náušnici. Může za to opět moje nedbalost. Jsem nepoučitelná a patří mi to. Mrzí mě to. Jediná útěcha je to, že jsem ji ztratila někde na zahradě, takže ji třeba za několik dní/týdnů/let objevím… někde v hlíně, nebo v trávě, až budeme sekat. Kéž by. Každá ztráta náušnic mě štve, ale jsem líná zarážky, které se ne vždycky u náušnic vyskytují, přendavat podle páru, který mám zrovna na sobě. Navíc, i když mám zarážky, není jistota, že náušnice neztratím. Stalo se mi, že odpadly i tak neznámo kam.
No ale abych byla i pozitivní, už se těším, až konečně otevřou obchody. Ne, že bych byla nakupovací typ, to ne, ale chybí mi takovéto nahlížení do krámků a zkoušení si sukní a šatů a doplňků. Už se těším, až si vyberu nové boty na běh, ty moje staré se už rozpadají a čouhá mi ven palec. Už se taky těším, až si koupím nějakou sukýnku. Kéž by už konečně nastalo počasí na to, abychom vytáhly ze šatníků sukně a šatičky. Nemůžu se toho dočkat!!!!
