Může se člověku zvednout z literatury žaludek? Ano, před chvílí jsem se přesvědčila, že může. Nemyslím si, že bych se dnes nějak intenzivněji učila, dohromady tak něco kolem pět hodin. Pořád si opakuju dokola ta samá jména, ty samé názvy a už mi to připadá zbytečné. Těch osm dní, co jsem na přípravu měla, mi bohatě stačilo. Právě teď vím, že víc připravená už být nemůžu. Ano, nikdy neříkej nikdy, ale leda bych si všechna ta díla načetla. To bych tu látku uměla samozřejmě ještě líp. Ale copak si může přečíst člověk všechny knihy, o kterých se někdy dozví, že existují? To je nemožné. Jsem unavená a to jsem skoro dneska nikde nebyla. Jen udat učebnice do antikvariátu. Je tu podivné ticho. Zítra vstávám ve čtvrt na pět, abych stihla dojít pěšky na metro a na bus do Brna. Zítra v 9.00 tu zkoušku mám. Přeju si, abychom dostali otázky přidělené, abychom si je nemuseli s dalšíma lidma rozdělovat podle toho, jak co umíme. Přeju si mít to už za sebou. Vím, je to jen dílčí zkouška. To chudák kamarádka je na tom mnohem hůř. Držela jsem jí palce u státnic, ale psala mi teď, že je nedala. Představte si, že čtyři roky studujete, nedáte napoprvé státnice a jdete napodruhé a všechno sázíte na jednu kartu. Napodruhé se to musí povést.. jinak máte celé čtyři roky učení v pr*eli.
Uvařila jsem si citronový čaj, předposlední dávka.. je z Umeå. Celé dva roky a kus nám tu vydržel. Moc pěkně voní, snad mi přinese uklidnění. Bolí mě záda. V pátek se dočkají zasloužené masáže.. po tom učení a spaní na kamenech a na skle.
Ne, nejsem fakír, ale to nemůžu spát na skle?
Okej, takhle vytržené z kontextu to zní divně, ale někdy vám to třeba vysvětlím.
Stejská se mi po Paříži a ani nevím pořádně proč. Je to možný? Že by se mi to žo ma pel s těmi otravnými černochy zalíbilo? Divím se, divím. Ale je to pěkné město, příjemně mě překvapilo. A taky mi chybí Loic, který mě Paříží provázel. A úžasný Lůvr, kde jsem strávila skoro pět hodin. ^^
z deviantart.com od dobrikan