Včera jsem měla narozeniny. Úplně normální den. Po práci jsme si hráli na schovku a nakonec mě děti zavřely do vězení. Chodily mě tam krmit jako pašíka. To je hezké skončit v den svých narozenin v šatlavě, že? 😀 Šly jsme po týdnu s D. zase běhat. Jen krátce, ale i za to jsem byla ráda. Pak mě čekalo ale překvapení. Přišli D., kluci, Lukáš, prostě celá rodina, aby mi popřáli. A to u mě D. byla už po běhu sama. Kluci mi slavnostně předali vlastnoručně vyrobené dárky. Nikdy bych netušila, jakou radost mi tím udělají. A taky jsem nevěděla, jak velkou mají představivost. 😀
Tyhle tři po sobě následující dny mají pro mě takový melancholický náboj. Vím, že jsme vše slavily všichni tři společně. Rozárka, mamka a já. Už to není takové, když nemůžeme být všichni spolu. Dnes je to přesně 15 let, co jsme si přivezli domů Rozárku. Ano, nadělily jsme si ji s mamkou k narozeninám. Děkuju, Rozárko, že tu jsi pořád s námi. Jsi to nejmilejší stvoření, které znám a mám. 🙂
Ahoj Rozárko, posílám packu na dálku a přeju Ti k půlkolečkovým narozeninám hoooodně zdravíčka. mlsek a hraní s dvounohýma a hodně mazlení a hlazení Tvůj kámoš z Ohrady Ami
Jsi pořád krásná dáma.
PS mně bude v březnu deset. Jsem ještě mladíček……to víš my chlapi se rádi čepýříme….
Rozárka je pěkná, sluší jí to. Přeji jí, aby tu pobyla co nejdéle a Tobě a mamince, aby sis tebou ještě hodně užily.