Jako každý rok bych chtěla udělat malé shrnutí o knížkách, které jsem přečetla. Je to fakt ostuda, ale loni jsem přečetla pouhých 36 knih, což je o čtyři knihy méně než předloni. Přitom by člověk řekl, že jsem měla daleko víc času na čtení. Ale opak byl asi pravdou. Nebo je to tím, že mi ty knížky ve švédštině dají tolik zabrat? Čtení ve švédštině není na odpočinutí, musím se víc soustředit, proto když se chci odreagovat, sáhnu spíš po knížce v češtině. Ve švédštině jsem přečetla loni tři knížky, vlastně tři a kousek, ale tu knihu, co mám ještě rozečtenou, sem nepočítám. V němčině jsem loni nepřečetla celou knihu bohužel ani jednu, mrzí mě to. Četla jsem sice válečné povídky od Hermanna Hesseho, ale bohužel jsem knihu musela na poslední chvíli vrátit rozečtenou do knihovny.
Nejvíc jsem se zasmála určitě nad knížkou Dovolená očima delegátky. To byla nejhumornější kniha, kterou jsem četla. Všem ji mohu vřele doporučit.
Loni jsem přečetla celkem dost cestopisů, konkrétně 6. Jelikož jsem viděla všechny díly seriálu Busen, s chutí jsem se začetla i do knížky, kterou sepsala Marika. Bylo zajímavé nakouknout do zákulisí natáčení a dozvědět se víc podrobností o jejich velké cestě.
Z fantasy knížek bych vyzvedla hlavně Sobí horu, sbírku pozoruhodných povídek s opravdu originálními náměty.
Nejdrsnější knihou byl Tatér z Osvětimi. Jsem ráda, že autor ty nejkrutější momenty cenzuroval a že jsem si mohla přečíst jen „slabý“ odvar. I to mi bohatě stačilo. Každopádně také mohu všem doporučit.
Skoro se mi nechce psát nejnudnější knížka, ale řekněme nejhůř čtivá knížka byla švédská, Hur jag lärde mig förtså världen. Ne, že by nebyla zajímavá, to zas ne, ale byly v ní dlouhé pasáže o spoustě tématech, takže jsem se v ní trošku ztrácela. Četla jsem ji dlouhé čtyři měsíce. Obálku kniha neměla, když jsem ji četla, takže až teď jsem zjistila, jak vypadá.
Kniha, která vzbudila nejvíc debat, byla určitě Podnikání z pláže. Chci si o ní ještě promluvit s kamarádkou. Když jsem se o ní bavila doma, tak byl oheň na střeše. Všichni k ní měli spoustu výhrad. Je to skoro tabu kniha. 😀
A jaké knížky bych si chtěla přečíst letos? Určitě deník kočky Rozárky nebo-li Hotel U Devíti koček a jeho pokračování, které jsem dostala k Vánocům. Pak také Panský dům, pokračování Venkovského sídla, které mám už přečtené. Ráda bych dočetla také dvě cizojazyčné knížky, které mám teď také rozečtené. Snad mě začnou víc bavit. Jo a moc se těším na Balkán, bejby! To bude určitě legrace. Pak už by mohli zas otevřít knihovny, abych si udělala novou zásobičku. 🙂