O víkendu jsme ze zůčastnili hned dvou akcí: Mělnického vinobraní a půlmaratonu v Ústí nad Labem. Tentokrát jsme si zamluvili vstupné na vinobraní na celý víkend i s pátkem s tím, že jsme v sobotu dopoledne přejeli vlakem do Ústí, a pak se vrátili večer zpět na Mělník. Ubytování jsme tentokrát měli přímo v našem autíčku. 🙂
Na ústeckém půlmaratonu jsem opět pomáhala jako dobrovolník. Byla jsem jako vždy na občerstvovačce. Myslím, že je to jedna z nejlepších pozic, nejvíc mě dosud bavila. Letos jsem byla na předešlých dvou půlmaratonech na medailích a také jako chaperon. Nicméně občerstvovačka je prostě občerstvovačka. Je to tam nejmenší stres. 🙂 Udělala jsem koláž fotek: stav před tím, než se běžci vrhnuli na stoly s pitím, stav poté, co se kolem nás prohnala největší vlna běžců a fotka z mým nejmilejším běžcem v cíli. 🙂
A teď něco k vinobraní na Mělníku. V pátek večer jsme stihli poslechnout pár kapel, ale celkově mě asi nejvíc zaujala japonská ohňová šou na Zámecké scéně. Nejsem tedy vyznavač podobných umění, ale na pohled to bylo zajímavé a efektní. 🙂 Podařilo se mi natočit závěr představení.
V sobotu jsme dopoledne stihli první půlhodinku Mělnického dechového orchestru, kde hráli známé melodie Na krásném modrém Dunaji, Ratzsky Marsch apod. Bohužel jsme koncert nestihli celý, protože jsme museli odejít na vlak do Ústí. I tak jsem ráda, že jsme aspoň kousek slyšeli.
Vrátili jsme se na Mělník až kolem 20. hodiny. Přála jsem si vidět ohňostroj na náměstí, no málem se to nepodařilo. Můj milý si totiž potřeboval odskočit na záchod, a pak jsme se už nenašli. Na náměstí se nahrnula spousta lidí, a pak když vypálili první rány, zjistila jsem, že ten ohňostroj je spíš nad zámkem. Tak jsem se musela ponořit do davu, abych taky aspoň troch něco viděla. Moc se mi to líbilo, měli to hezky načasované do té hudby. Teď jsem našla ten ohňostroj i na Youtube, takže si ho můžete pustit zde. Tak dobrý výhled jako na videu jsem tedy neměla, ale užila jsem si to. Hlavně že jsme se pak asi po půl hodině s mým milým našli. Byl to ale boj bez mobilu. 😀
Co se týče ochutnávek a jídla, je to fakt zvláštní, ale myslím, že jsme ochutnali víc piv než vín. Už loni tu na vinobraní mělo víc stánků moravských vín než těch z Mělnicka. Ochutnali jsme červený a žlutý burčák, ale ještě byly hodně slaboučké a slaďoučké. Ochutnali jsme taky několik vín z menších vinařství a paradoxně nám mělnické víno od Krause, kde jsme si koupili i skleničky, moc nechutnalo. Mému milému připadalo hodně převoněné. V sobotu po horkém parném závodním dni jsme ochutnávali pivečka a fakt jsme si to užili. Narazili jsme na několik pivovarů, o kterých jsme nikdy neslyšeli. Inu skoro v každé české vesnici se najde někdo, kdo vaří pivo. 😀 My jsme zašli večer ještě na jednu specialitu, kterou jsme si nemohli nechat ujít- a sice chačapuri acharuli. Gruzínská specialita, kterou moc dobře známe a jednou jsem ji dokonce pekla doma. Zde ji podávali s koriandrem. Nebyla to nejlevnější záležitost, ale určitě to za ten zážitek stálo!
V neděli ráno jsem navrhla, abychom se stavili na menší snídani v mé oblíbené kavárně Ve věži. Mému milému se nejdřív nechtělo, ale pak jsme byli rádi, že jsme sem zavítali. Nejen že tu zažijete orginální způsob obsluhy ve formě výtahu mezi patry, ale také si tu můžete prohlédnout výstavu fotek Jaroslava Kučery. Některé fotky byly fakt vtipné. Vše bylo focené za minulého režimu. Nedivíme se, že Jaroslav Kučera fotil hlavně na Mělnicku. Měl k tomuto kraji vztah, protože tu studoval. Z fotek jsme se dozvěděli, že i za komunistů tu probíhalo vinobraní, ale pila se jen Ludmila… víno, které nikomu moc nechutnalo, bylo kyselé a lidi z něj měli bolehlav. A tak jsme se smáli nad fotkami tehdějších opilců různě polehávajících na náměstí. Letos tomu nebylo jinak. Myslím, že i za 100 let to tu na vinobraní bude vypadat podobně. V pátek i v sobotu večer jsme potkávali dost lidí, kteří byli buď v hodně dobré náladě, nebo se jaksi podivně kymáceli, když šli naproti nám. Asi za to mohlo i to parné sluníčko, že alkohol tak lezl do hlavy.
My jsme se naštěstí neopili. V neděli jsme si dali jen celkově dva dva druhy vína a po sklence burčáku. I tak jsme to museli radši zajíst bramborákem.
Pokaždé, když jsme kolém této ovce procházeli, jsme si mysleli, že to je živý pejsek. Aspoň jsme si ji pohladili. 😀
Husa… aneb maskot celého vinobraní. Je to záhada, proč tomu tak je. Měli ji jak děti, tak dospělí. Už loni tu byly husičky populární. Když jsme se zvědavě ptali jednoho prodejce, který nás na ni lákal, k čemu je ta husa dobrá, nestačili jsme se divit. 😀
Na vinobraní měli v neplacené části spoustu atrakcí. Nám se ty atrakce moc nelíbily, byla to velká uřvaná pouť. Většinou jsme jí jen rychle prošli nahoru na náměstí do placené zóny. Jediné, co jsem chtěla zkusit, byl tento kolotoč. Bohužel se mi ale nepodařilo přemluvit mého milého, aby tam se mnou šel….
V neděli jsme zašli dopoledne na koncert sboru Chrapot a kapely Read Leaf. Bylo to pěkné. Hlavně chlapi měli úžasný hlas. Read Leaf si zas někdy ráda poslechnu, jsou to milí chlapíci. Chrapot taky moc dobře znám, tři holky z něj zpívají i v našem mšenském sboru. Chrapot zpívá trochu jiný žánr než náš sbor, což je dobře. Jeden ze zpěváků to hezky vtipně uváděl, měl básnické střevo. 🙂
Úplně nejlepší tečkou na závěr byl Koncert v barvách SeMaForu. Ty zpěváky moc dobře známe, protože chodíme do Semaforu často a rádi. Každou jejich skladbu jsme si užili. Měli spontánní a legrační vystoupení. Bylo to fakt úžasné zakončení celého víkendu. Pak jsme se sebrali a šli pryč, protože jsme si nechtěli už ničím rušit tu báječnou náladu z celého vinobraní.
Shodli jsme se na tom, že Zámecká scéna byla z celého vinobraní pro nás nejhezčí. Měli to tu nejlépe nazvučené a zároveň tu probíhal program, který nás nejvíce oslovil. Budeme doufat, že snad tato scéna nezanikne, protože Country scéna letos proběhla naposledy. Prostory mělnického zámku jsou k pořádání koncertů a vystoupení jako stvořené. Už se tedy těším na další ročník, co nového nám přinese. 🙂