Ráda bych vám napsala něco jako recenzi filmu Das Leben der Anderen/Životy těch druhých. Protože psaní recenze bude i jedním z úkolů v mém testu, doufám, že mi to pomůže. V němčině to bude ale stokrát těžší, tak doufám, že budu vědět, jak na to.
V pondělí jsem tento film večer rozkoukala, ale pak mě přerušili mí spolubydlící a chtěli se se mnou bavit. Ještě tentýž večer jsem se ale k němu vrátila a vydržela jsem u něho sedět až do konce-do půlnoci. Příběh se odehrává v roce 1984 v DDR, kde působí tajná policie Stasi. Jeden z jejích členů, kapitán Gerd Wiesler, si vezme na starost případ známého divadelního dramatika Dreymana. Snaží se na něj něco najít, snaží se ho polapit. Za odměnu bude povýšen. Dreyman nic netuší, dokonce ani neví, že do jeho bytu byly naistalovány všude štěnice, že ho Wiesler střídavě ještě s jedním chlápkem odposlouchávají dvacet čtyři hodin denně. Každičký detail si zapisují do protokolu. Dreyman žije se svou přítelkyní, herečkou, Christou Marií, oba se nesmírně milují, jejich životy se ale mohou během chvilky změnit, o všem tu rozhoduje Stasi a stoupenci strany. Christa Marie se musí nedobobrovolně podvolit slizkému ministrovi kultury, jinak by její herectví bylo v ohrožení.. stejně tak by ohrozila i Dreymanovo působení.
Jednou už ale pohár přeteče. To když Dreyman objeví Mariinu „nevěru“ a zakáže jí za slizákem chodit. A taky zemře Dreymanův přítel a spolupracovník, kterému zakázali psát a publikovat, Jerska. Spáchá sebevraždu. To vše donutí Dreymana, aby za pomoci svých blízkých napsal pikantní článek o utajených sebevraždáchv DDR (kde zmiňuje i Jersku). Když to vyjde ve Spieglu, je z toho poprask. Kapitán Gerd Wiesler, který má ale informace o článku z první ruky, ale mlčí. Proč? Stasi usilovně pátrá po autorovi článku, ale marně. A přitom jeden z jejich spolupracovníků ví…
Chvíle údivu a překvapení nutí diváky se zamyslet, proč najednou Wiesler mlčí.. dosud se přece jevil jako největší sýgr. Musím říct, že až úplně na konci filmu jsem trochu pochopila jeho chování. Jinak jsem mu celou dobu nevěřila, myslela jsem, že Dreymana zradí, jen si nechává čas. Šokující je samotný úvod, kdy Wiesler vyslýchá jakéhosi nebožáka, nutí ho,a by si dal dlaně pod zadek, když sedí. Wiesler totiž sbírá otisky každého vězně. Ještě hrůznější je, když své praktiky učí i další budoucí fízly. Jak se pozná, že podezřelý lže? Opakuje stále věci naprosto stejně dokola. Když se ho zeptáte za pár hodin po výslechu, odpoví úplně stejnou větou. Ten, kdo by mluvil pravdu, řekne to samé, ale jinými slovy.
Další silný moment byl s psacím strojem, na kterém Dreyman píše svůj odvážný článek. Do jeho bytu dvakrát přijdou přísní muži v pláštích ze Stasi a pátrají po tom stroji. Detaily vám ale nebudu raději prozrazovat. Konec příběhu je ve znamení smrti, obrovského překvapení a pátrání.
Ještě bych se víc zmínila o Christě Marii. Tato postava mi nebyla moc sympatická. Nejen že se pdovolovala ministrovi, ale taky brala drogy. Chodila si pro ně do zubní ordinace, kde ji příslušní Stasi taky dopadli. Christa Marie byla určitě hodně pod tlakem.. ale přesto.. proč jednala tak, jak jednala. Označila bych ji za podvodnici. Jen tak se vrátit k manželovi, nic mu neříct, přitom za pár minut měla do jejich bytu vtrhnout Stasi. Christa Marie podle mě myslela především na sebe. Na druhou stranu si byla vědoma své zrady, a proto to s ní dopadlo, tak jak dopadlo.
Hudební doprovod k filmu byl báječný, pokusím se někde sehnat soundtrack. I když té hudby tam nebylo zas až tolik. Občas se mi dělala husí kůže. Akorát titulky mi dělay malou neplechu. Stahla jsem si zřejmě amatérský překlad, a tak tam spousta vět nebyla přeložena(což mi nevadilo), ale občas písmenka ř a č byla nahrazena nějakými podivnými útvary. Němčina byla celkem srozumitelná, ale občas pro důkladné pochopení celého smyslu byly potřeba titulky. Zajímalo by mě, kde všude bral režisér toho filmu náměty a proč se rozhodl psát o tomto tématu, když se sám narodil v Kolíně nad Rýnem.
A jak to dopadlo s kapitánem Weislerem, nazývaným v protokolech HGW XX/7 ? Najděte si na tento film čas, uvidíte, že neprohloupíte.