Nejlepší pracovní místo je s kočkou v posteli pod větrákem. 😀 Jediné místo, kde je trochu chlad. I notebook se mi přehřívá. Ale vím, že nám větrák nedělá dlouhodobě dobře. Musím ho tedy občas vypnout. Chudák Róza, chodí jak mátoha. Nedivím se, v těch jejích chlupech bych se taky upekla.
Rubrika: Kočka na každý den
Solidní zmatek
Bordel všude, kam se podíváme. A do toho nový přírůstek do rodiny, který nám zpříjemňuje život. Zničeho znenadání se tu v neděli objevila. Chodí za námi jako ocásek. Je to přitom ještě koťátko. 🙂 Nemůžu vařit, péct, sedět za stolem, skoro nic. Ještě, že můžeme sedět venku. Červený prášek už jsem přestala uklízet, nemá to…
Rouzí objevuje svět
Nemám svůj počítač. Proto je přidávání článků na web dost těžké a musím to dělat trochu na hulváta. Přitom by bylo tolik námětů, o čem psát. 🙂 Všechno se jaksi opravuje, reklamuje, vylepšuje. Naše nejmilejší kytička je Rózička. Má to tu nejraději stejně jako já. O:-) Sedí často za oknem a pozoruje okolí. Když můj…
Kočka žehlička
Róza se usadila na mých šatech, asi je chce vyžehlit. Dneska půjdu do divadla chlupatá. XD Jak já se těším!
Běžecké výzvy, jarní šťávy a památník
Poslední článek májového měsíce. Říkala jsem si, že sem musím napsat teprve, až uběhnu aspoň 10 kilometrů. Nebylo mi však poslední dny dobře a ani jsem neměla čas. Až dnes jsem tu desítku pokořila. 😀 Já vím, je to blbost se tak týrat, ale bohužel mi tento zlozvyk zůstal z dětství. Když neudělám tamto, nebude…
Rozjímání nad knihami
Tak jo, půjčila jsem si dneska v knihovně dvě knížky od Kundery. Ne, že bych byla jeho fanoušek, ale chtěla bych zjistit, co na něm všichni tak vidí. Vím, že jsme se o něm učili na gymplu, ale všechno, co jsem o něm věděla, jsem zapomněla. Zjistila jsem, že je Kundera populární hlavně v cizině….
V běhu
Poslední dny máme tolik akcí! Připadám si taky trochu jako kavárenský povaleč.:) Ale v pátek to bylo víceméně z nouze, i když jsem si ten pětihodinový pobyt v kavárně Ve Věži celkem užila. Ještě štěstí, že už jsou otevřené všechny podniky, jinak bych musela pravovat na chodníku. Bolí mě hrozně ruce, přitom jsem nic těžkého…
Na stráži
Pátek 13. se dneska fakt moc nevyvedl. Kdo by to taky čekal, že? Doufám, že víkend bude příjemnější. Snad se ještě teď večer neutopím v bazénu. To by ještě scházelo… Zítra hlídáme moji babičku. Vím, že to bude dost náročné, ale moc se na ni těším. Připravila jsem pro ni tiramisu. Snad ji dokážeme zabavit…
Kytičky
Jinak to nešlo vyfotit Hopsalku s věnečkem pampelišek. 🙂 Pořád sebou mele, takže jí i na ocase zůstal tak pět vteřin. To s Rózou jsem byla za ty poslední dny jen krátce na pastvě. Je nepříčetná. Doma i venku. A to nepotkala kromě Hopsalky ještě nikoho. Včera se k nám přišel lísat úplně cizí kocour….
I cesta je cíl, ale nejšťastnější jsme stejně tehdy, když dojdeme po dlouhém putování do onoho cíle ;-)
Packy rozbolavělé, plné puchýřů, hlava třeští, svaly bolí, ale radost neskutečná, že jsme to dali. Zažili jsme neskutečné dobrodružství plné bloudění, znovunalézání, ztráty naděje i objevování nových cest, objevení nové naděje, radosti, rozkvetlých kytiček, spálených stromů, odpadků, samoty, bolesti, deště, sluníčka a jeho západu i tmy…. Ušli jsme i s blouděním a zastavováním za 8…