Packy rozbolavělé, plné puchýřů, hlava třeští, svaly bolí, ale radost neskutečná, že jsme to dali.
Zažili jsme neskutečné dobrodružství plné bloudění, znovunalézání, ztráty naděje i objevování nových cest, objevení nové naděje, radosti, rozkvetlých kytiček, spálených stromů, odpadků, samoty, bolesti, deště, sluníčka a jeho západu i tmy…. Ušli jsme i s blouděním a zastavováním za 8 hodin 32,6 kilometrů. Myslím, že jsem nikdy tolik kilometrů najednou nedala….! Naši cestu jsme započali ve 13:51 hodin a do cíle jsme dorazili ve 21:45 hodin. A kam že jsme to včera šli? O tom napíšu snad již brzy. Teď se musíme trochu kurýrovat, protože vypadáme podobně unaveně jako tyhle kočičky, které jsme zahlédli za oknem…. uffff, dobrou noc!
