Píšu velikonoční pohlednice. Vím, že nejspíš nedorazí včas, hlavně ta do Brazílie bude mít dlouhou cestu. Ale myslím, že udělají radost i tak.
Poslední dny jsou takové rozbouřené, máme tolik starostí. Ale jsou to vlastně radostné starosti. Když se pak projdu po vesnici, stoupnu si na hráz našeho rybníka a pohlédnu na svět odrážející se na hladině, jako by se vše uklidnilo. Všechno je tak, jak má být. Nevím proč, ale poslední dobou s mým milý tolik vzpomínáme na staré časy, na tu dobu, kdy jsme se ještě tolik neznali a kdy mezi námi byli ti, co už odešli. Možná je to právě těmi Velikonocemi, že vzpomínáme, jak jsme je kdysi slavili.
To bylo pár fotek z našeho aprílového víkendu. Příště napíšu o našem výletě na Vrátenskou rozhlednu. 🙂