Sobota 15. ledna. Podnikli jsme túru jako hrom! Dělám si legraci, neušli jsme moc kilometrů, ale přesto nám to dalo zabrat. Začali jsme prohlídkou České Kamenice, prošli jsme se po náměstí, prohlédli si stromeček, zašli jsme do infocentra a nahlédli na dvůr místního zámečku. Připadalo nám, že se tu spousta věcí rekonstruuje. Také jsme si…
Sny a výzvy
Jsem unavená, pořádně unavená. Včera a dnes jsem hodně řídila, včera jsme s D. uběhly nakonec ve tmě celých 10 kilometrů a dneska jsme s mým milým strávili večer v aquaparku. Byli jsme spolu takto v bazénu víc jak po půl roce. Je to možné? Moc jsme si to užili, hlavně závody na tobogánech. 😀…
Nejlepší sport káva a dort!
Konečně jsem se dočkala po dlouhé pauze běhání. Letos jsem byla běhat poprvé a dala jsem jen 5 kilometrů. Ale i za tak málo jsem ráda. S křečemi v břiše, šnečím tempem jsem ve tmě tápala, abych nezahučela do nějaké díry.. což se mi s mým čmukátkem stejně dvakrát povedlo. Zítra jdu běhat s D….
Smutný konec dětské ozdravovny v Jetřichovicích
Právě jsme se vrátili z naší kraťoučké dovolené v Českosaském Švýcarsku, kterou jsme měli původně naplánovanou na Silvestra, ale museli jsme ji posunout. Jsem ráda, že jsme se sem přeci jen vypravili. Včera i dnes jsme hodně chodili a kromě přírody jsme spatřili mnoho zajímavých, ale bohužel často i zchátralých budov. Jednou z nich, která…
Moje druhé Vánoce
2 stupně Celsia… tolik bylo dneska DOMA ráno, když jsem se přihlašovala do práce na počítač. Trošku zima ne? Křehly mi prsty tak, že jsem nemohla skoro klikat myší. Pak mi ukazováček znecitlivěl. Vařila jsem si jeden čaj za druhým a dlaně si zahřívala o hrnek. Ale vydržela jsem! Teda né až do konce pracovní…
Palácio Nacional da Pena – jedno z nekrásnějších míst, které jsem loni navštívila
Právě jsem dokončila práci na našem fotoalbum z Portugalska. Zjistila jsem, že jsem se tu dosud vůbec nezmínila o místě, které mi velmi učarovalo. Četla jsem o něm předtím na blogu jedné cestovatelky. Její fotky se mi moc líbily. Byla jsem rozhodnutá se tedy do Sintry vydat i se svým milým. V Lisabonu jsme trávili…
Kočkohrátky
Óu jé, pořád řeším samé technické trampoty. Až napotřetí se mi podařilo odeslat jeden e-mail. Přitom mi jeho psaní zabralo asi hodinu. Hrůza. Ještě, že mám na to teď čas. Ještě, že jsem si napodruhé ten e-mail zazálohovala, to bylo štěstí, protože počítač najednou potemněl. Dělám si pořádek ve fotkách a taky ve svých cestovatelských…
Pomaloučku polehoučku
Hurá, konečně se nám podařilo postavit skříňku na naše květiny z Madeiry. A že se dlouho načekaly! To, že je člověk zavřený mezi čtyřma stěnama, má i pozitivum, dostane i k věcem, na které by neměl normálně čas. Mám z toho radost, konečně tu není takový bordýlek. Lístky na vlak strašně podražily. Už jsem nemohla…
Parádnice z lanovky
Přináším další krásku na ukázku. Tato číča bydlí v dolní stanici lanovky Elevador da Bica v Lisabonu. Kočička nám přinesla štěstí, můj milý totiž v lanovce zapomněl při výstupu mobil. Když jsme si to po pár minutách uvědomili a vrátili se ke stanici, obsluha lanovky měla mobil u sebe. Hurá. 🙂 Podívejte se na tu…
Někde v Lisabonu
Hádejte, kde jsme narazili na tuto kočku. Druhý obrázek dost napoví. 🙂 I když je to spíš chyták. Vysvětlení bude příště. 🙂